Zamyšlení dorostenců

Modlitba + čtení

3. července 2016 v 22:02 | Leňa L.
Čau, dneska na bohoslužbách vystupoval "chur". Vy, kteří jste tam byli víte, že tam mluvil Martin G. Mluvil o tom, jak je důležité ráno číst bibli s modlitbou: "Dej mi poznat, co mi tím, Pane, chceš říct". Někdy si možná říkáme, že v nějakém textu pro nás není žádné poselství. LEŽ! Skoro v každé větě, která se v Bibli nachází, je nějaké poselství. Taky si někdy říkám, proč jsem vlastně tu danou knihu četla, když je to tak staré a mě to vlastně nemá moc co říct. V tu chvíli bych si zasloužila facku. Někdy je lepší si přečíst jenom pár veršů a hodně přemýšlet o co v nich jde. A hlavně se modlit o moudrost. Jsme mladí a tak nejsme zrovna moc moudří, ale to k našemu věku patří. Důležité je to, jestli chceme být moudří a modlíme se o to. Moudrost potřebujeme k Božímu slovu. Modleme se o ni. Vždyť upřímná modlitba má velkou sílu ;)

Texty k moudrosti: Přísloví 4;7/ Přísloví 11;2/ Kazatel 7;19/ Job 12;13/ Přísloví 2;11/ Přísloví 6;22/ Přísloví 8;11/ Přísloví 9;12

Jako v korzetu

15. ledna 2016 v 23:54 | Vaše Leňa
Téma týdne je "Jako v korzetu". Nevím jak vy, ale já na sobě nikdy korzet neměla a ani po tom nijak netoužím :D Dle mého úsudku je to pocit stísněnosti. Asi něco takového zažíváme my klaustrofobici :D akorát my to máme nedobrovolné :D Když se nad tím hluboce zamyslíme, tak vlastně si někdy připadáme jako uzavření v něčem. Třeba zrovna v tom korzetu. Nemůžete říct vlastní názor, nic. A nebo se bojíte, že kdybyste něco řekli tak se to otočí proti vám, nebo někdo náhodou zjistí, že zrovn ty jsi ten křesťan. Zamyslete se, jestli náhodou nejste uzavření v takovém svém korzetu, ze kterého se vám radši ani moc nechce. Chápu, že pro kluky bue horší si to představit, ale zkusit byste to měli:D

ON je blízko...

12. prosince 2015 v 21:50 | Filip K.

Když se ve všem daří, když není nikde problém a všechno jde jako po másle, potom si myslím(e) a říkám(e) "Bůh mi požehnal, Bůh je mi blízko". Třeba ale příjde nějaký ten zádrhel, nějaké Nedávno jsem na vlastní kůži pocítil, jak jsou pro mou a naší "zbožnou" výchovu důležité a požehnané pády, to když jsme D O L E. Tenkrát jsem se sebral a šel tady kousek nad barák sednout si pod stromy do trávy, byla už tma, takže jsem nemusel mít starosti s tím, jestli mě tam někdo uvidí. Jako malé děcko jsem začal bulet, a říkat: "Bože, co teď ? Co, co jako mám dělat, řekni mi co ?!" Samozřejmě, že jenom tato jedna věta nebyla celý můj rozhovor s Ním, ale stručně napsáno, to bylo to hlavní o čem jsem se s Ním bavil. Tehda jsem byl totálně zmatený a Už to bude měsíc, co se to stalo a já zjišťuju, že to byla jedna z nejlepších chvílí, které jsem zažil. Totiž to, když jsem byl úplně odkázaný jenom na Něj, je to nejlepší. Proto si musím myslet, že zklamání, pád či zoufalství...cítil jsem se dost ztraceně, nevěděl jsem, jestli to, co dělám je Jeho vůle.Proto si musím myslet, že nějaké těžkosti a trable nebo pády, jsou tak moc užitečné. Když jsem úplně dole, je mi ON daleko blíž, než si dokážu pomyslet.

+ jedno moc, moc výstižné video -> https://www.youtube.com/watch?v=oEGPddyGH8M

Svědectví

2. prosince 2015 v 17:53 | Fill
30.11.2015 v 7:30 jsem byl u očního v Těšíně, potom jsem jel vlakem do Frýdku. Ráno mě už naštvalo že nemám deštník v báglu, a hnedka jsem v myšlenkách házel vinu na mamku, která mi ho tam přece měla dát...začalo pršet totiž, a dost celkem, takže jsem byl zmoklý! Potom jsem se ale nějak uklidnil, i když jsem byl rozhořčen :D
Když jsem byl na cestě v tom vláčku tak jsem byl v pohodě, tam mi nic nevadilo, byla to fajn cesta. Když jsem dorazil do F-M, tak jsem měl ještě hodinu a půl času, než ve škole skončí tělák, a začnou "normální" hodiny. Tak jsem se šel najíst na město. Pak jsem teda pomalu po nějaké hodince vyšel do školy, to jsem cestou byl v myšlenkách v takové modlitbě a mluvil si s Bohem. Těsně než jsem vešel do školy jsem poprosil o tom aby na mě šlo vidět, že ve mně žije Kristus. Abych se choval ke všem s úctou a tak, jak bych chtěl já, aby se oni chovali k mě - s láskou. Nejdřív se to dařilo, ale potom jsem chytl nějakou zlou náladičku a šlo to od desíti k pěti. Po cestě domu busem mě ještě moc potěšilo, když se za mnou na sedadlech nějaké holky smály a řvaly tak, že to slyšel celý bus. No když jsem vystoupil a šel jsem pěšo domů tak mi zase došlo, že to je prostě trash! Nedokážu ani slušně se k lidem chovat po tři hodiny...
Takže si znova uvědomuji, že jediné co potřebuju je více Ježíše, více Bible, více projevit že ON je. Potom je nějaké třeba roční snažení se vypadat jako křesťan na nic, když to za den pokazíte. Jenže co ? On je věrný, on odpustí, myslíme-li to upřímně. Tak hodně síly do "evangelizace životem"

Zamyšlení

29. listopadu 2015 v 17:14 | Leňa K.
Měla jsem se zamyslet nad otázkou- Když jsem před nějakým důležitým rozhodováním, podle čeho se rozhoduji?
Jelikož mi je terpve 15 a jsem ještě dítě :D tak jsem v životě zatím neměla moc důležitých rozhodování. Nejtěžší pro mě bylo se rozhodnout na jakou půjdu střední. Nechápala jsem jak si má 14leté děcko vybrat povolání neboli školu, které ho bude bavit a to povolání pak bude dělat až do stáří. Modlila jsem se za to ať si vyberu správnou školu a nesnášela jsem když se mě někdo zeptal na jakou školu chci jít -_- jelikož jsem to do listopadu sama nevěděla. Tak jsem se rozhodla pro zdravku a myslela jsem si že mě může bavit a další důvod proč jsem si ji vybrala byl ten, že jsem nechtěla jít na obchodku nebo gympl, protože tam jdou skoro všichni. Ale nemám nic proti lidem, kteří tam chodí, jen jsem tam sama nechtěla jít. Chtěla jsem jít na školu s nějakým zaměřením, že když dodělám maturitu tak už můžu pracovat a nemusím jít na výšku. Protože bych radši pracovala v nemocnici a ne kajsik dřepěla ve škole. Chápu vysoké školy jsou důležité, ale nemyslím, že každý musí jít na výšku. Ale beztak, že skončím na nějaké výšce, samozřejmě pokud mě tam vezmou :D ale to už je jiná věc. Tak jsem si podala přihlášku na zdravku a jako druhou školu jsem si dala obchodku, jelikož se tam hlásila i Majda :D Když byl den přijímaček tak mi někteří lidi psali povzbuzující smsky, což pomohlo, takže děkuju J a já nebyla vůbec nervózní. Byla jsem úplně v klidu a pohoda. Nakonec mě vzali na obě školy a já skončila na zdravce a vím, že to bylo to správné rozhodnutí. První důkaz byl ten že jsem se tam dostala :D a druhý je, že jsem ve zprávách slyšela, že nějací ti poslanci budou v lednu 2017 projednávat, že už po maturitě budou ti lidi všeobecné sestry a ne zdravotniční asistenti. Tím pádem bych nemusela jít na vysokou :D Tak jsem si tak říkala Pane díky jsem na správném místě.
Ale důležité rozhodnutí může být i při pokušení. Když se nás Satan snaží svést z té dobré cesty. Kolikrát jsem si už říkala, že když bude pokušení, že se ovládnu ale kdeže :D např. včera jsme psali písemku ze somatologie a s Moňou, to je moje spolusedící, jsme už dostaly ty papíry a ona ty naše písemky prohodila a já jsem dostala tu těžší. Tak jsem měla chuť že ji zliskám :D protože ona si vzala tu lehčí a ta písemka byla rozdělená na 2 části a už teď vím že z té jedné dostanu 4 nebo hůř :D a z té druhé snad lepší známku. Když jsme dopsali tu písemku tak jsem na ní byla zlá a řekla jsem ať se konečně začne učit takovým hnusným tónem a jakmile jsem to řekla tak jsem toho litovala.Bála jsem se, že bude naštvaná a kupodivu nebyla, ale i tak jsem se s ní rozdělila o svojí svačinu jako omluvu. Takže rada pro Vás naučte se krotit svůj jazyk ať neříkáte takové zlé věci, protože Vás to pak bude mrzet.

A na závěr bych vám chtěla popřát hodně štěstí a síly v pokušeních a vy kdo se rozhodujete na jakou školu půjdete tak se za to MODLETE! Protože to je to nejlepší co můžete udělat J

Moje nezvládnutá zkouška

8. listopadu 2015 v 21:02 | Leňa
Ahoj.
Dneska jsem se rozhodla, že zase něco "chytrého" napíšu.
Ve čtvrtek jsem toho měla strašně moc. Byla jsem totálně naštvaná, unavená a myslela jsem si, že je toho na mě až příliš moc. Dvou hodinový úkol do matiky, úkol do angličtiny dále jsem si měla zopakovat na hraní nějaké skladby a aby toho nebylo málo, měla jsem za úkol prostudovat 4 stránky kde byly příběhy ze Starého a Nového zákona. Ono by to bylo v pohodě, ale potom jsem musel odpovídat na totálně blbé otázky. A to už mě docela štvalo. A aby toho nebylo málo, měla jsem napsat 2 úvahy. Byla jsem z toho tak v kaši, že jsem potom už vůbec nechtěla vidět Bibli. Celé naše patro na intru bylo totálně dobité, nikdo už nic nevěděl a všichni byli tak nějak mimo. Uvědomuju si, že jsem se měla zachovat jinak než jsem se zachovala. Měla jsem vzít Bibli a číst. Místo toho jsem cítila něco jako lehké opovržení nad Biblí. Měla jsem k ní určitý odpor. A z toho jsem byla v kaši ještě víc. Bylo toho na mě fakt moc, ale to mě samozdřejmě neomlouvá. Přiznávám, že jsem tuto zkoušku nezvládla tak, jak bych měla. Proto vás chci varovat, aby jste se nezachovali stejně. Abych pro vás byla jakýmsi odstrašujícím případem. Možná si v té chvíli říkate, že si potřebujete od Boha odpočinout, ale vy akorát potřebujete opak.
Vstupte dobře do nového týdne. Ať se vám daří a ať vás provází Bůh.

"Jenom výšlap...?"

31. října 2015 v 23:11 | Filip K.
Kamarádi zlatí, zaprvé jsem rád, že nás ve čtvrtek 29.10 na Loučku šlo 10 !
Šel i můj kámoš z Domašek, který není věřící... No, a právě že šel i on...
Deset je super číslo, ale na dorostu nás je daleko víc :-)
Já a my všichni chápeme, že zrovna máte nějakou oslavu nebo přijela tetička z New Yorku a na hory nemůžete...
Jenže -> To, že se něco vymyslí a dohodneme se, že někde půjdeme, není jen že jdeme někde na kopec se rozhlédnout.
Kde jinde, než na dorostu máte šanci zajít si třeba právě na hory nebo na jinou naši akci a při tom řešit docela jiné věci, než o jakých povedete řeč s vašimi kamarády ze školy?
Většinou to bývá tak, že když se mi někde moc nechce a nakonec tam jdu, tak toho ve výsledku vůůůůbec nelituju, ba naopak !
A pamatujte, že na dorostu nebudete navždy -> prosím uvědomte si, že to děláme pro sebe. Ondra (ten můj kamarád z Domašek) s náma šel, chápete to vůbec ??
Kdyby mě on pozval, abych někde šel s jeho kamarády, což jsou hasiči, je nad slunce jasné, že nikde nejdu. Co z toho vyplývá? Někdo cizí klidně s námi jde, ale lidé, ano, MY, nejdeme...
Proto vás vyzývám abyste se VŠICHNI účastnili takových společných akcí, dá vám to více než si myslíte !
Upevníte přátelství, navzájem se v nových situacích více poznáte, někde se podíváte, na nová místa. Děláme to všecko pro sebe, a proto je škoda, že na žádné takové "akci" nikdy nejsme všichni !
Je to ale jen na každém z nás, já jsem předně vděčný, že nás šlo 10, což je super. Takže né, že my jsme byli o něco ochuzeni, že jsme vás tam neměli. Ale že VY, každý jednotlivý dorostenec, který nešel, byl a je ochuzen o to co MY jsme zažili. Ale tak to být nemusí -> zúčastněme se !

Schopnost lišit se

10. října 2015 v 22:55 | Vaše Léňa
Čaute. Dneska jsem si všimla, že téma týdne na blogu je "schopnost lišit se". Osobně si myslím, že toto téma je pro nás křesťany jako stvořené. To, co vám tady budu psát je čistě z mojí hlavy. Takže... schopnost lišit se. Myslíte si sami o sobě, že se dokážete lišit od ostatních? Nejdete často s "proudem"? Dokazujete všem ostatním, že jste křesťané? Nesnažíte se zatajit svou víru? Zkuste si sami za sebe odpovědět. Jsou to otázky na které se často sama sebe ptám. Někdy mám kladnou odpověď, jindy ne. Život křesťana je jako sinusoida(= graf sinu v reálném oboru, lajcky pravidelná křivka v grafu funkce sinus). Nejsem dokonalý křesťan. Ale kdo je? Nikdo z nás. Když jsem nastoupila do Oder, myslela jsem si, že zvládnu být silný křesťan. Chtěla jsem být příladem pro ostatní. Držela jsem se, ale ne vždy to bylo jednoduché. Určitě to všichni znáte. Nebyla jsem si často jistá, že jsem ten správný příklad. Když jsem byla poprvé ve své nové třídě, řekla jsem si, že budu neovlivnitelná. Svým způsobem jsem se dlouho držela. Neklesla jsem úplně hodně, ale byla to lehká sinusoida. Uvědomovala jsem si svoje chyby a snažila jsem se nějak napravit. Často se nedokážu lišit. Někdy si tak říkám jestli dělám to, co říkám. Každý z vás s tím má určitě problém. Říkáme kdo ví co, ale neděláme to. Snažím se lišit od těch ostatníc nekřesťanů. Vůbec to není jednoduché. Pochybuju, že by někdo z vás chtěl být ten "outsider" na kterého si všichni ukazují a říkají o něm, že je divný. A to jenom proto, že je věřící. Nikdo to nechce zažívat. Ani já ne. Říkala jsem si jak to udělat, abych nebyla ta divná křesťanka. Aby si nemysleli, že víra člověka nějak omezuje. Řekla bych, že se mi to z části podařilo. Ono je těžké být pět dnů v týdnu a ještě k tomu celých 24 hodin s lidma, které zajímá jenom to kde jim prodají chlast, cigarety, kde seženou trávu, kdy a kde se můžou s někým vyspat a na jakou párty zajdou o víkendu. Jejich historky jsou pak sice vtipné, ale neví kestli bych to taky tak chtěla mít. Chci, aby ve víře v Boha viděli něco víc. Aby v tom viděli tu pravou svobodu. Chci vám říct, že je naším úkolem jim ukazovat, že zažíváme pravou svobodu.
Pište mi do komentářů kdyžtak nějaké ty reakce. Mohli bychom klidně rozjet diskuzi! Pokud se vám to zdá nějak chaotické tak se moc omlouvám. Nejsem žádný bezvadný myslitel. Píšu jak cítím. Takže vám přeju hodně síly do školy, a ať máte "schopnost lišit se".

Zamyšlení - Natka

18. června 2012 v 13:08
Zamyšlení: Co mi dává Bible? Čím pro mě je?

Měla jsem se zamyslet nad tím,co mi dává bible a čím pro mě je.
Udivenému hostu, který v domě moudrého muže našel jen jedinou knihu, a to Bibli, moudrý muž řekl: "Ostatní knihy buď obsahují to, co už je v Bibli, a pak jsou zbytečné, anebo neobsahují ani to a pak jsou ještě zbytečnější."
Tento příběh dokazuje,že Bible je jedinečná kniha,která obsahuje všechny důležité informace, a odpovídá na všechny naše otázky.Na mnoho otázek,které si kladli filozofové nám Bůh odpovídá právě v Bibli.Jaký je smysl života?Existuje život po smrti?Proč je svět plný zla? Kromě těchto otázek nám Bible dává spoustu užitečných rad, jako například:Jak se můžu změnit?Jak se líbit Bohu?Jak dosáhnout odpuštění?
Bibli bychom měli číst a studovat proto, že všude kolem je tolik falešného učení! Bible je pro nás měřítkem, kterým dokážeme poznat pravdu od lži. Říká nám, jaký Bůh je.Boží Slovo nám ukazuje, jak moc nás Bůh miluje. Vede nás to k tomu, abychom i my milovali Boha.
Bible není jen knihou ke čtení. Je knihou pro studium, abychom ji mohli uplatnit.
Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Židům 4.12

Zamyšlení - Tom B.

5. dubna 2012 v 20:01
Zamyšlení na dorostě 30. 3. 2012

Zamyšlení: "Proč nekrademe, ale jíme vepřové"

Měl jsem se zamyslet nad tématem: "Proč nekrademe, ale jíme vepřové". Nevím, jestli jsem to dobře pochopil, ale doufám, že Vám to pomůže na cestě víry. K pochopení tohoto tématu by nám měl pomoci verš z Matouše 5; 17-18:

"Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane."
Boží zákon je tedy souhrn Božích pravidel pro život ve víře. Pán Bůh v něm vyjádřil svou vůli vůči člověku. Jádrem Božího zákona je 10 Božích přikázání. V textu z Matouše, který jsem četl na začátku, nám Pán Ježíš dává zaslíbení, že nepřijde zrušit, ale naplnit. Naplnit zákon a Bibli. My čekáme na druhý příchod Pána Ježíše a máme být připraveni, jak je psáno v Bibli: (Jakub 5;8) - "I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko."

Ale nemáme být připraveni jenom my, křesťané, ale i ostatní lidé - tím myslím ateisté a lidé, kteří nemají osobní vztah k Bohu. Máme tedy být solí země a světlo světa jak byl Pán Ježíš.


Určitě znáte nějaké trestní zákony. Tyto zákony určují trest pro viníka. Viník samozřejmě musí ten trest splnit, ať už je to trest v podobě pokuty nebo odnětí svobody…

V duchovním životě je to podobné. Když uděláme nějakou chybu, musíme si nést následky. Ale můžeme poprosit o odpuštění Boha. A to je ten rozdíl. Čteme o tom např. v Koloským 1;14: "V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů."

Pojďme se vrátit k tématu. Čemu my máme věřit? Čím se máme řídit? Desaterem? Starým zákonem? Nebo ještě něčím více? Čím je pro mě Starý zákon? Ve SZ konkrétně ve 2. Mojžíšové je napsáno: Oko za oko, zub za zub: tzn., Když ti někdo něco udělá, ty mu to oplatíš.

Kdybychom se řídili NZ, tak by to znělo asi takto: "Tomu kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili." (Lukáš 6;29)

Co jsem myslel tím ještě více? Myslel jsem tím život s Bohem, věřit Bohu, řídit se Bohem a dojít až do vítězného konce. Protože my stojíme na straně vítězů.

To vše bych Vám chtěl přát a nakonec bych chtěl zakončit veršem z Marka 11;22-24: "Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru v Boha! Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: 'Zdvihni se a vrhni se do moře' - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít."

Zamyšlení - Markét :-)

5. dubna 2012 v 19:53

Měla jsem si připravit zamyšlení na téma : Být jako On.

Jaký byl charakter , postoje , hodnoty Pána Ježíše ? V čem ho máme následovat ?


Pán Bůh chce ,abychom duchovně rostli a stali se podobni Kristu ukazuje nám jak velikou lásku nám dává a jak mocný je . V listě Filipským druhé kapitole od třetího verše se píše : V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností , nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe každý a´t má na mysli to, co slouží druhým ,ne jen jemu . Nechť je mezi vámi takové smyšlení jako v Kristu Ježíši : Způsobem bytí byl roven Bohu , a přece na své rovnosti nelpěl , nýbrž sám sebe zmařil vzal na sebe způsob služebníka , stal se jedním z lidí . A v podobě člověka se ponížil , v poslušnosti podstoupil i smrt , a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno- na nebi , na zemi i pod zemi - a k slávě Boha Otce každý jazyk vyznával : ježíš Kristus jest Pán. Když jsem se zamýšlela nad tímto textem tak jsem si uvědomila , že spoustu věcí dělám špatně a chci je napravit. Taky jsem si uvědomila , že být jako On -tedy jako Pán Ježíš je dlouhý ,pomalý proces, který bude probíhat po zbytek mého a snad i Tvého života . Filipským 2, 14-15 Všechno dělejte bez reptání a dohadování , abyste byli nezkaženi a nevinní jako neposkvrněné Boží děti uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení ,ve kterém záříte jako hvězda. Pán Ježíš je Hvězda -ta nejjasnější ,kterou můžeme znát -řiď me se podle něho a následujme Ho :D :D

Zamyšlení - Emi

20. února 2012 v 8:27
zamyšlení na dorostě 27.1.2012

Co mi dává křesťanství? Co očekávám od života s Ježíšem? Před čím mě křesťanský život chrání? Co je pro mne v životě nejtěžší opouštět pro Pána?


Od malička jsem byla vedena k Bohu, takže si neumím představit jiný život, než žiju teď. Neumím si představit, že by moje rodina byla nevěřící a že já bych nepoznala a nepřijala Pána Ježíše. To, že jsem věřící, mi dává opravdu hodně skvělého a úžasného. Mám někoho, komu na mně záleží, kdo ví o mně víc než kdokoliv z lidí na světě, ví o mně vše, zná mě dokonale. Ví co mám ráda a co ne, ví jak se cítím když jsem šťastná a když smutná, ví, co prožívám s čím bojuji, ví, když vstávám a kdy chodím spát, ví z čeho mám strach a ví a také ví kolik mám vlasů na hlavě. Já vím, že on mě miluje, i když ho zklamu. On mě dokonce tak miluje, že poslal na smrt svého vlastního syna, abych mohla s ním žít věčně. Je stále se mnou a nikdy mě nenechá ve štychu. Dává mi tolik úžasných věcí, že si to ani nezasloužím. On mi dokáže odpustit vše, když toho budu litovat a poprosím ho o to. Je věrný a své sliby vždy dodrží. Pomáhá mi při rozhodování a při zkouškách či problémech. I přes všechny těžké chvíle v mém životě mě provází, stará se o mě a dává mi radost ze života. Dělá zázraky pro mě i pro ty, za které se modlím. Vím, že ho ve svém životě potřebuji. Mohla bych vám toho vyprávět ještě mnoho, co mi Bůh dává, ale hlavní je, že mi dává smysl mého života. Žít s ním - to je smysl mého života.

Když jsem se zamyslela nad tím, co očekávám od života s Ježíšem, tak jsem došla k myšlence, že život s Ježíšem je to nejlepší, co pro nás lidi existuje. Neočekávám, že se budou dít zázraky. Také si nemyslím, že když budu žít s Ježíšem, že ten život bude ,,lážo, plážo, pohoda" bez problémů a zkoušek. Ale život s Ježíšem je jiný. Vím, že vždycky budu hřešit a dělat špatné věci, ale mohu si své hříchy uvědomit a prosit o odpuštění. Mohu také prosit o sílu, abych příště tyto věci nemusela dělat, aby mi Pán Ježíš pomohl. Chci mu ochotně sloužit vším, čím můžu. Chci žit tak, aby se to Pánu Ježíši líbilo. Vím, že to není vůbec jednoduché, ale On si to zaslouží, protože za mne zemřel. A nevyžaduje nic, jen abych žila s ním a poslouchala ho. Věřím mu, že se o mě v každé situaci postará. Přeji si, aby mi jednou v nebi řekl: ,,Jsem na tebe hrdý, dcero."


Křesťanský život mě chrání před tím, abych upadala do špatných věcí tohoto světa. Jsem ráda, že nemusím být závislá na kouření, alkoholu, drogách a dalších takových věcech. Ani satan nemá nade mnou tak velkou moc, když ví, že jsem na straně vítězů. Musím říct, že nás v této době svádí mnoho věcí, na kterých můžeme být závislí. Může to být televize, počítačové hry, facebook, filmy, mobily…atd. Ještě nedávno mě taky sváděl počítač a facebook, ale uvědomila jsem si, že nechci být na facebooku závislá, že nechci kvůli němu ztrácet tolik drahocenného času. Pověděla jsem to Ježíši, prosila, aby mi dal sílu s tím přestat. A pak jsem jednoduše facebook deaktivovala a už mám klid. Udělala jsem to taky kvůli sestře, protože jsem viděla, že ona je na facebooku opravdu závislá, chtěla jsem být dobrým vzorem pro ni. Pomohlo to, deaktivovala si ho taky, ale bohužel dlouho to nevydržela a zase se vrátila. Takže doufám, že si uvědomí, že je to ztráta času a zase s tím přestane. Také vám bych přála, aby jste nemuseli být na něčem závislí. Věřte mi, bez závislostí je život mnohem krásnější.

Co je pro mne v životě nejtěžší opouštět pro Ježíše? Myslím, že nejvíc mi dělá problém udělat si na Ježíše čas. Obětovat mu svůj volný čas. Často říkám, že nemám čas. Ale času máme každý stejně a je jen na nás jak ho využíváme. Uvědomuji si, že kdybych se snažila, vždy bych našla mnoho času, který bych věnovala Pánu. Přála bych si umět správně využít svůj čas tak, aby v něm nejdelší byl čas strávený s Ježíšem. A to každý den, a ne jen o víkendu, nebo v neděli. Přála bych si nemluvit jen o tom, že chci, aby Ježíš byl v mém životě na prvním místě, ale aby skutečně na prvním místě byl, a za to se modlím.
Na závěr bych vám chtěla přečíst veršík, který mi moc pomáhá si uvědomit, abych byla pro ostatní dobrým vzorem:
,,Tak, ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu otci v nebesích."
Matouš 5,16

Zamyšlení - Pavel :-)

16. února 2012 v 11:21
zamyšlení na dorostě 10.2. 2012

Co mi dává Bible


Začnu tím, kdy jsem asi poprvé otevřel Bibli. Nevím jestli to bylo poprvé, ani kolik mi přesně bylo, ale to, co si dobře pamatuju, byla dezorientace. Když jsme chodil na nedělní besídku, tak jsme měli sešitky, do kterých se psalo: lekce, zlatý verš a byl tam nalepený obrázek s veršíkem. A takový veršík, který mi zůstal nějak na mysli je: Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem (1. Samuelova 16,7) a dále Lepší je doufat v Hospodina,
než spoléhat na člověka (Žalm 118,8). Vzpomínám si, jak jsem si tento žalm už našel v Bibli.

Jak mě Slovo formovalo? Asi takový šok byl, když Ježíš řekl: Slýchali jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko, zub za zub.' To mi znělo celkem logicky, ale dále pokračuje: Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. A dokonce když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. A dále Ježíš říká: Slýchali jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.' Zase to zní logicky, ale opět to nekončí: Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? Mě se toto špatně poslouchalo, a určitě i špatně činilo, ale...buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." To je na tom to povzbuzující :-)

Pokud potřebujete povzbudit, zalistujte v Žalmech. Mě osobně pomohly tyto verše: Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil. (Žalm 55,23) Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se měl bát? Hospodin je síla mého života, z koho bych měl mít strach? (Žalm 27,1) A dále verš, když potřebuji radu: Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. (Žalm 32,8).

Dále mám rád tento verš, který mě povzbuzuje hlavně u modliteb: Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí. Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy (Jakub 1,5-10). Tento veršíky jsou moje oblíbené. Doporučuju se podívat na film Faith Like Potatoes (Víra jako brambory), kde je zobrazena obrovská důvěra farmáře k Bohu v období sucha.

Často jsem se potýkal s leností a problémem si číst Bibli, tak jsem ji začal poslouchat v mp3 formátu. Na internetu ji lze zdarma stáhnout :-)

Zamyšlení - Doriska

15. února 2012 v 17:47
zamyšlení na dorostě 10.2. 2012

Slovo Boží

Co mi dává Boží slovo? Změnilo se něco v mém životě?
Slovo Boží je velmi super, protože skrze něho k nám Bůh může promlouvat a ukazovat na některé věci. Bez něho jsme fakt v kaši. Když mi začíná den tak se ho snažím číst. A od tety Reni jsem dostala kalendář pro pravidelné čtení Bible. Je to taková malá knížečka, kde to je rozdělené:ráno, poledne a večer. Moc mi to pomáhá, když to třeba nějak nestíhám, ale když si to přečtu ráno, než jdu do školy, tak ten den je jiný, lepší, naplněný. I spolužáci to poznají a často se ptají, jak můžu jít do školy tak veselá, anebo jestli jsem se nebouchla do hlavy? Ale někdy si třeba Boží slovo přečtu, ale nic mi to nedává a den je jako nebe bez slunce, prostě divný.
Hodně věcí z Bible jsou pro mě moc těžké někdy i nepochopitelné. Třeba to, že když nás někdo uhodí do pravé tváře, tak mu máme nastavit druhou, nebo když tě někdo donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Mnohdy tomu ani nechci věřit.
Už více krát jsem si Bibli vzala do školy a já mám právě tu výhodu, že je nás ve třídě sedm věřících (nepočítám katolíky). Tak jsme si četli z Bible o přestávkách, sice jenom my holky, ale pak za námi chodily kamarádky a ptaly se, co to je za knihu. Tak jsme jim pak mohly říct o Pánu Ježíši.
V poslední době, jsem si číst z Bible ani večer nestíhala. A na vině byl Facebook a moje závislost na něm být tak dlouho. Nevím, jak se to stalo, ale asi před dvěma týdny měla Emi zamyšlení a mluvila právě o Facebooku. A asi nějakou náhodou (Boží plán) si ho nechala v sále a já si ho vzala, s vědomím, že je to můj papír, na kterým měla být scénka. Přečetla jsem si to znova doma, po pobytě, ale uvědomila jsem si, jak je ten Facebook nebezpečný. Tak jsem prostě vzala a jednoduše si hop zrušila a teď už je zrušený navždy, odešel z mého života. Proto moc děkuju Bohu, že mi právě postavil do cesty Emi. A teď konečně mám čas jen a jen na něho.
Mám jeden oblíbený verš o Bibli z knihy Židům, čtvrté kapitoly, dvanáctého verše:Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; pronikáaž na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
Nakonec bych chtěla zakončit veršem z Lukášova evangelia, jedenácté kapitoly, dvacátého-osmého verše:Ale on řekl: "Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je."

Zamyšlení - Dorka :-D

15. února 2012 v 17:44

Cti otce svého i matku svou


Cti otce svého i matku svou, přiznám se, že někdy mám s tím moc velké potíže. Hodně často jsem mamce odmlouvala a nedala jsem na její rady, to samé u taťky. Ale většinou, teda pořád jsem vedla spory s mamkou i kvůli blbostem. A je mi to moc líto. Nechápu jak mnohdy jsem jim ublížila slovy, ale i činy. Ale ten třetí verš z šesté kapitoly Efezským mě dost zarazil, aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi. Toto přikázání znám, ale ten verš nad ním jsem vůbec neuvažovala. Vlastně to chápu asi tak, že když budu mít nekonečné spory a nebudu je ctít, tak se mi na té zemi nebude moc dobře žít, nebudu mít pokoj ve svém srdci. A vůbec můj život může být klidně zrušen, skončen. A jak bych je tedy měla ctít: Poslouchat je, dát na jejich rady, mít je ráda takové jací jsou a nedělat jim starosti. Jednu radu bych pro vás měla, ale ta rada je i pro mě: Když je teď ten vánoční čas zkusme nesedět jen na počítači, ale pomozme jim třeba s pečením cukroví, nebo s úklidem. Pak uvidíte výsledek.
Přísloví 1:8, Koloským 3:20

zamyšlení na biblické hodině - Dorka

15. února 2012 v 17:36

Moje záchrana


Ještě před letošním x-campem můj život vypadal dost zajímavě.Ve škole se mi moc nedařilo.Nechtělo se mi učit a myslela jsem si,že mi Bůh pomůže,modlila jsem se za to,ale vůbec jsem se neučila.A když jsem pak dostala špatnou známku tak jsem mu to vyčítala.Prostě jednoduše řečeno zlenivěla jsem.Přestala jsem si číst z Bible,protože jsem si vždycky namluvila,že je moc pozdě a,že jsme si už celá rodina spolu četli,tak proč bych měla JEŠTĚ JEDNOU. Myslela jsem pořád na sebe a zapomínala jsem na Ježíše a postupně jsem ho přestávala cítit.Ve škole s kamarádkami to nebylo taky OK.Většinou jsme se hádaly a já jsem to nemohla vydržet.A doma jsem mamce vůbec nepomáhala.Dělala jsem si takzvaně co chtěla.No,ale pak přišel Dorost,který mě dost držel nad vodou.Něco jsem začala tušit a to,že je chyba ve mně ne v Pánu Ježíši. Ale moc jsem nad tím nepřemýšlela.No a pak nadešel x-camp na,který jsem se moc těšila.Pak nastala neděle 17.července a první evangelizace.A také na,které jsem díky Pánu uvěřila.Zjistila jsem,že to moje já,že mu jsem dala zelenou a Pánu Ježíši červenou a taky,že o vlastní síle nic nezmůžu.Jsem moc ráda,že jsem si mohla uvědomit co Pán Ježíš pro mě vykonal,že mám obrovský dluh vůči němu,když jsem to slyšela 100krát.Zvedla jsem tedy svou ruka a všechno mu vyznala.Pak jsem běžela za taťkou a mamkou a řekla jim to.Nevím jak mám popsat můj pocit,ale prostě je nezapomenutelný.Teď můžu říct,že jsem byla už po druhé zachráněna.Poprvé,když jsem měla nemocnou ledvinu a po druhé na x-campu.Od x-campu čtu Bibli každý večer před spaním plus si čteme celá rodina v obyváku spolu.No a ráno si taky čtu,teda snažím se.Když,ale nestíhám tak mám na batohu veršíky,takže si je můžu číst v autobuse.Verš: 1.List Petrův 2.kap. 1-3

Zamyšlení - Dorka :-)

12. února 2012 v 14:46

Lenost

Jsem moc ráda, že jsem právě já mohla dostat toto téma. Ještě před prázdninami jsem s leností hodně bojovala. Hodně často se mi stávalo, že jsem večer odkládala Bibli a říkala si: ,,Teď ne, už je moc pozdě''. Nebo: ,,Jsem unavená, zítra to přečtu''. Až se ze zítřka stal měsíc anebo kdo ví co. Přestávala jsem Boha cítit čím dál tím víc, ale naštěstí mě Ježíš zachránil. Prázdniny nastaly a s nimi přišel dlouho očekávající X-camp. A tam na první evangelizaci, jsem Ježíše přijala jako svého Pána. Zjistila jsem, že to já se od něho vzdálila a to jenom kvůli mojí lenosti. V Bibli v Přísloví 19:15 se píše:Lenost uvede do mrákot, zahálčivá duše bude hladovět.
Často i teď se mi nechce, třeba jenom dát krávám vodu, nebo pomoct mamce, ale vím, že lenochem už nechci být, protože lenoch se podobá hromádce hnoji, každý, kdo jej zvedne, otřepe ruku. A když se ti nechce na dorost, čímž můžeš přijít o super slovo a skvělý program anebo se ti nechce pracovat, vzpomeň si na to, čemu se lenoch podobá a taky, že bez práce nejsou koláče. A když nevíš, jak s tím bojovat, tak to všechno řekni Ježíši a on ti dá sílu to překonat. Nebuď prostořeký ve svém hovoru ani lenivý a nedbalý v tom, co děláš.

Zamyšlení - Lukáš T.

23. ledna 2012 v 16:12
Zamyšlení na dorostě 21.10 2011

Podobenství o pleveli mezi pšenicí

Hospodář v našem podobenství je Pán Ježíš, nepřítel je ďábel. Zajímavé je že ďábel neděla pravý opak toho co Bůh, ale ho po svém napodobuje. Tam, kde Bůh rozsévá také on přichází se svou setbou. Snaží se zamíchat mezi dobro a aspoň z počátku být k nerozeznání. Ženci jsou v našem příběhu andělé a pak jsou tady služebníci oni se hlásí k našemu hospodáři, oni kladou otázky, které si často klademe i my. Oni hledají a navrhují řešení, které bychom rádi našli i my. Často se můžeme poznat v otázkách služebníků a horlivě jim přitakat : ano je třeba, abychom plevel vytrhali. A vzápětí dostaneme spolu se služebníky přes prsty. Ano, plevel bude oddělen od zrna, ale ne teď. A až to jednou přijde, tak ne my, ani služebníci, ale jiní ženci budou třídit, budou to andělé. To hlavní je, že dobré zrno má dost síly, aby vyrostlo i mezi plevelem. Ale třídit a rozhodovat, kdo je kdo, nebudeme my, ale Bůh. Služebníci se chtěli postavit nad dobro a zlo, jako ti, kteří budou o něm rozhodovat. A hospodář jim říká ne, nejen, že tím byste nikomu a ničemu nepomohli, nemůžete být nad dobrou a zlou setbou jako soudci. Můžete jenom sami být dobrou nebo špatnou setbou a dobru nejvíce prospějete tím, když prostě budete dobrou setbou.

Zamyšlení - Terka ;-)

7. prosince 2011 v 8:33

Podobenství o dělnících na vinici


Matouš: 23, 1-16

Měla jsem se zamyslet nad podobenstvím o dělnících na vinici. Abych pravdu řekla, když jsem tohle podobenství četla poprvé, vůbec jsem ho nechápala. Možná si někteří říkáte, co je na tom tak složitého, ale já jsem nějak nemohla pochopit tu poslední větu "Tak budou poslední první a první poslední". Když jsem si ho ale pročítala víckrát za sebou, hodně jsem si tento příběh oblíbila a čím dál tím víc jsem ho začínala chápat. Nejdříve jsem s toho měla trochu obavy, ale nakonec jsem ráda že na tohle podobenství můžu mít zamyšlení zrovna já. Když jsem se nad tím zamyslela, asi každý tady by nebyl moc nadšený, kdyby dostal třeba za 8 hodin práce, stejnou odměnu jako ten co pracoval jenom 2 hodiny. Asi nikomu z nás by se to moc nelíbilo. Ale na druhou stranu, ti dělníci co přišli jako první se s hospodářem domluvili na odměně a tu taky dostali, jenže když zjístili že i ti co přišli později dostali stejně jako oni, začli si stěžovat. Myslím, že i my, když nám někdo něco slíbí a my to dostaneme, chceme stále víc a víc. Někdy totiž myslíme jenom sami na sebe. Ale Bůh chtěl stejně jako hospodář dát všem stejnou odměnu. Sice se nám to možná zdá nespravedlivé, ale co víc by jsme si měli přát než věčný život? Bůh nám ho nabízí, nabízí to úplně každému z nás. Někteří možná uvěři v 5, někteří v 50, ale Bůh nám dává stejnou odměnu. A každý znás se může rozhodnou jakou cestou se vydá. Nakonec bych chtěla přečíst 1 veršík z žalmu " Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonelé blaho."

Zamyšlení - Kája :-)

27. listopadu 2011 v 12:00

Podobenství o dělnících na vinici

Matouš: 20, 1-16

Měl jsem se zamyslet nad tím, co nám říká podobenství o dělnících na vinici. Jako v jiných podobenstvích i tady je role Hospodáře rolí Boží a role dělníků připadá nám - lidem. Boží milost patří i těm, kteří se k Bohu obrátí v posledních chvílích svého života, jako například: lotr na kříži.

Lukáš 23, 39 - 43: Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic neudělal." A řekl: Ježíši, pamatuj na mne, až příjdeš do svého království." Ježíš mu odpověděl: " Amen, pravím ti, dnes budeš se nou v ráji."

Bůh nabízí něco, na co lidé nemají nárok. Je to Jeho dobrá vůle. Boží milost je pro každého stejná, i pro ty, kteří slouží Pánu celý svůj život, mají to v žívotě těžké, např. jsou pronásledováni, ale i pro ty, kteří to mají v životě např. klidné, nebo i pro ty, kteří uvěří těsně před příchodem Pána Ježíše Krista.

Titovi 2, 11: Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem.

Hospodář, který v podobenstvích představuje Pána Boha, je ten, který hledá a opětovně dává šanci těm, kteří zrovna neměli to "štěstí" a nebyli na tom správném místě, když se dávala šance. Tento denár v podobenství představuje spasení, záchranu člověka. Spasení se nejde ani zasloužit, ani odpracovat.

Matouš 23, 9-15: Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: "Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!" On však odpověděl jednomu z nich: "Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří a jdi! Já cjci tomu poslednímu dát, jako tobě, nemohu se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?"

Tak přišli i ti, kteří sloužili Bohu celý svůj život, a každý dostal milost. Když přišli ti první, měli za to, že budou třeba na nějakém vyšším místě u Boha, ale i oni dostali jako ostatbí stejnou milost. Přijali ji, ale reptali proti hospodáři: " Tihle poslední uvěřili teprve nedávno a ani Ti moc nesloužili, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu celého života!" On však odpověděl jednomu z nich: "Příteli, nekřivdím ti! Milost každý obdržel stejnou. Vezmi si ji a buď šťasten! Já chci tomu poslednímu dát stejnou milost jako tobě, nemohu si se svou milostí udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?"

Poslední budou první a naopak, jak čteme v podobenství. Ale všichni dostanou stejnou mzdu. Nemusíme se bát, že nás od Božího království nekdo předběhne. Každý bude souzen ve stejný den. Máme přece poznání a to je to hlavní. Život je dar, příležitost pracovat na Boží vinici s očekáváním Boží mzdy z jeho rukou způsobem, který se bude líbit Bohu a nikoliv člověku.

"Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." Římanům 6, 23

Zamyšlení - Pavel :-)

25. listopadu 2011 v 21:18

Podobenství o nemilosrdném služebníku

Matouš 18, 23-35

Co myslíte, proč Ježíš k nám mluví skrze podobenství? My lidé jsme často nechápaví a proto nám své Slovo převádí do praktického života, abychom to pochopili. Je to vlastně výklad teorie v praxi. Služebník svému králi dlužil mnoho tisíc hřiven. Král ho chtěl i s rodinou prodat, v tom ale služebník padl králi k nohám a prosil ho o milost a tento velký druh mu byl odpuštěn. Když, ale služebník odešel, potkal svého spoluslužebníka (svého kolegu), který mu dlužil (o 60x!) méně, než on králi. Proč tak jednal? Možná potřeboval peníze. Ovšem jeho spoluslužebník ho prosil, ať mu dá ještě čas, že mu to vrátí. Ovšem ten služebník mu to neodpustil a ještě k tomu ho dal do vězení, dokud mu dluh nesplatí. Když se to král dozvěděl, tak dal toho zlého služebníka do vězení a dluh již musí splatit celý dluh. ,,Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru". Matouš 18,35

Jak je to v naší situaci? Král představuje našeho milosrdného Pána a služebník představuje člověka - hříšníka. Převedeme si to trochu blíže na příkladu: Na stole leží tabulka čokolády, tak si ji vezmu a jím a jím a jím až ji celou sním. V tom přijde bývalý majitel čokolády a je zle. Je na mě naštvaný a já mu slibuji, že mu koupím novou. Ale on řekne, že se nic nestalo. Posléze mi, ale někdo sní žvýkačku, kterou jsem si odložil. Dotyčný, který si ji vzal se mi omlouvá. A jaká je má reakce? ,,Ale to je v pohodě, nic se nestalo, stejně byla použitá." Ano, takové věci se velice snadno odpouštějí. Můžou, ale nastat situace, kdy odpustit je pro nás hodně těžké či téměř nemožné.

Nejlépe se odpouštějí věci, které mají nejméně následků. Co udělali Josefovi jeho bratři? ze závisti ho prodali do otroctví a nebyla šance, že se odtud někdy vrátí. Později skončil neprávem ve vězení, pak mu svitla naděje, že by se mohl za něj někdo přimluvit, ten na něj, ale zapomněl. Josef strávil ve v otroctví a potom ve vězení celé své mládí. Mohl mít tak 17 let, když ho prodali a když šel před faraona, tak mu mohlo být asi 30 let. Jak by bylo nám v této kruté situaci? Josef jim to všechno přesto odpustil a tím je pro nás Josef velikým příkladem, díky Bohu za něj.
Odpouštějte si navzájem, jako Bůh v Kristu odpustil Vám. Amen

Zamyšlení - Lukáš Siuda

15. listopadu 2011 v 13:03
zámyšlení na dorostě 11.11.2011

Podobenství o ztracené ovci

Všichni asi známe tohle podobenství.Ale rád bych ho přečetl.Text je zapsán: Matouš 18kap.10 verš.
,,Mějte se na pozoru,abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých.Pravím Vám,že jejich andělé,v nebi jsou neustale v blízkosti mého nebeského otce.Co myslíte?Ma-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí,nenechá těchdevadesat devět na horách a nejde hledat tu,která mu zbloudila?A podaříl se mu ji nalézt,amen,pravím vám,bude se z ní radovat víc než z těch devadesati devití,které nezabloudily.Právě ro je vule vašeho nebeského otce,aby nezahynul jediný z těchto maličkých."
Jednou mi děda vyprávěl jak spolu s jeho maminkou našli v lése dvě ovečky nevěděli co s ěmá tak se rozhodli,že zajdou za nedalekým pastýřem a zeptají se ho jestli se mu neztatily ovečky.Když pastýř uviděl své ovečky by velmi rád a hodně děkoval říkal děda.On ty ovečky totiž hledal pět dní.Tak je to možný i někdý s námi říkáme si,,Dnes už je pozdě na čtení bible,tak si ji přečtu jindy nebo dávají v televizi dobrá film tak nepujdu na dorost,vždyt jednou se nic nestane.A právě taková maličkoss¨t nás muže vést k tomu,abychom zbloudily z boží cesty,ale pán buh nás má všechny moc rád,mrzí ho když ho neposloucháme a dělámé si co chceme.Proto k nám tiše promlouvá skrze své slovo a čeká na náš až se mu skrze modlitbu ozveme.Nehce totiž,abychom byli jako ty ztrácene ovečky,ake jako nalezené.Ta jedná jediná ovečka mu totíž za to stojí:On její ztrátu nepřhledné a namáhavě se vydá pro její záchranu.Neni to snad velké potěšení pro každého z nás,kdo se sám rozpozná v postavě ztracené ovce?A není to snad každý z nás,že si možná a někdy často,případáme jako ztrácení?Buh nechce aby zahynul někdo ztěhlo maličkých.Proto nám dáva do srdce radost a jistotu spasení.

Zamyšlení - Emi

25. října 2011 v 20:24
Dorost 14.10. 2011

Máš v puse jazyk nebo oheň?

Dostala jsem za úkol se s vámi podělit o své pozitivní i negativní zkušenosti ohledně používání jazyka - mluvení. Pomocí mluvení můžeme vyjádřit své myšlenky, pocity, nálady…můžeme komunikovat s ostatníma, sdělovat informace atd. Jazyk je dobrá věc, ale záleží na tom, jakým způsobem ho kdo používá. V naší rodině jsme od malička vedeni k tomu, že se neslušně a vulgárně prostě nemluví. Když jsme byli malí a přišla k nám nějaká návštěva, třeba kamarádka, a mluvila nějak neslušně, tak naše mamka vždy řekla: ,,V našem domečku se takhle nemluví". A díky tomu jsme se to tak naučili a v naších ,,slovnících" se neslušná a vulgární slova neobjevují. Myslím, že takhle by to v životě věřícího člověka mělo být a tak je to správně. Ale vím, že někteří křesťané mají s tím problémy, protože jsou ovlivňovaní okolím. Špatný kolektiv třeba ve škole může hodně změnit nás a taky náš jazyk. Je moc smutné, když znáte někoho kdo je věřící, chodí do kostela a na dorost a přitom ve škole se chová jako každý jiný a někdy třeba i mluví vulgárně a nadává učitelům. Já myslím, že my křesťané bychom se právě v tomto měli odlišovat od ostatních a mělo by být na nás poznat, že jsme věřící.

Naučila jsem se, že slovy můžu druhé lidi potěšit i povzbudit, nebo je rozveselit a pochválit. Slovy můžu někomu projevit lásku. Na druhou stranu jsem se naučila, že i malým slůvkem mohu druhému člověku více ublížit a způsobit bolest, než kdybych mu dala facku. Proto je dobré se zamyslet,než něco vyslovím.

Měla jsem taky problém s dodržováním slova. Často se mi stávalo, že když mě třeba taťka požádal, abych mu pomohla, tak jsem se na něco vymluvila a řekla ne, protože se mi nechtělo. Bylo mi to potom líto, a měla jsem výčitky svědomí. Začala jsem se za to modlit a prosila jsem Boha,aby mi nějak pomohl. Takže když jsem se ocitla v té situaci, že mě taťka o něco požádal ještě pořád jsem řekla ne, ale vždy se mi zničehonic vybavil jeden příběh z Bible. Bylo to o dvou synech, které otec poprosil aby šli pracovat na vinici. Jeden z nich řekl ANO, ale nešel a druhý řekl Ne, ale přesto šel pracovat. Takže když jsem taťkovi řekla, že nepřijdu, šla jsem. Přišla jsem mu pomoct a on s úsměvem řekl: ,,Já jsem věděl, že přijdeš." A teď už s tím, díky Bohu, který mi pomáhá, nemám problém. Vím, že na mně útočí satan, který mi našeptává, abych řekla NE, ale já stojím na straně vítězů a proto řeknu ANO a pak to dodržím. A to bych ráda přála i vám. Snažte se svou řečí odlišovat od ostatních, být pro ně příkladem a snažte se dodržovat své slovo.

Zamyšlení - Michal

2. října 2011 v 19:59
Zamyšlení na dorostě 30. 9. 2011
Slyšení a činění

Text: Jakub 1, 19-27


Zamyšlení jsem dostal teprve včera a musím říct, že se mi psalo dost těžce, tak mě prosím omluvte, kdybych se ztratil ve vlastních myšlenkách.
Taky se Vám někdy stává, že přijdete z dorostu nebo třeba Biblické hodiny nabiti a povzbuzeni Božím slovem a hned po příchodu uděláte nějaký hřích, kterého později litujete? Mi se to docela často stává a naši se mě pak celkem oprávněně ptají: "Co tě tam v tom kostele učí?"
Chtěl bych přečíst dva texty, 1. ze 7. Kapitoly Matouše: " Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podobný bláznu, který svůj dům postavil na písku. Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, a ten spadl a jeho pád byl hrozný." Druhý je z 2. Kapitoly Jakubova listu: "K čemu to je, bratří moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání?"
Měl jsem se zamyslet nad tím, co mi brání uplatňovat slyšené Boží slovo v praxi. Udělal jsem minianketu a odpovědi se dají shrnout takto: Povaha, nerozhodnost, nejistota sám sebou, strach z reakce lidí kolem mě či to, že nevidíme nikoho, kdo by opravdu Božím slovem žil.
Zkuste si odpovědět každý sám pro sebe.

Mě samému v běžných případech v tom den co den brání hlavně pýcha a hrdost - tedy nechuť vůbec si přiznat, že nejsem dokonalý a potřebuji měnit svůj život, nechuť se pokořit pod Ježíšovým slovem usvědčujícím ze špatnosti. A také nerozhodnost - často si nechávám nějaká zadní vrátka, mám problém se rozhodnout jít na 100% za Pánem Ježíšem a žít podle jeho slova. Celé bych to shrnul jako hříšnou lidskou přirozenost, srdce, které ovládne sobecké Já a neposlušnost Božímu slovu.

Zvlášť jsem postavil naplňování Boží výzvy k zvěstování evangelia, o které se v poslední době často mluví, protože i mlčení je tu hřích: v tom mi brání mělké základy vlastní víry, strach a stud z nepříznivé reakce okolí a lenost jít proti proudu a upozornit na sebe.

Mám za to, že žít přesně podle Božího slova se nedá. Jakou váhu by jinak měla Boží milost a oběť Pána Ježíše na kříži? Na druhou stranu, kdybychom nijak o čistotu a svatost neusilovali, jak bychom se odlišovali od lidí směřujících do záhuby, kdybychom v praxi neuplatňovali Boží principy, nač bychom vůbec chodili do kostela? Ať už jste si odpověděli jakkoliv, myslím si, že Bůh nám může dát řešení skrze modlitbu.

Chtěl bych vás povzbudit k praktickému křesťanství v mezích vašich možností textem ze Matoušova evangelia: "Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále."

Zamyšlení - Standa :-)

17. září 2011 v 15:15
Zamyšlení na dorostové biblické 21.8. 2011

Mým úkolem bylo říct něco o tom co mě zaujalo, nebo oslovilo na našem pobytu na chatě Kyčera před dvěma týdny..
Nejvíc mě asi zaujal výklad od Bratra Pavla Kaczmarczyka.Mluvil mimo jiné i o lenosti.
Podle mého názoru je to asi problém každého z nás. Já s tím bojuji každý den. Víte, jak to je. Člověk přijde ze školy, převlíkne se, dá si svačinu, sedne na postel vedle aktovky a řekne si jsem unavený po celém dni, dám si na 5 minut šlofíka a z pěti minut je náhle půlhodina. Bratr Pavel nám na pobytu přečetl pár veršů:

Přísloví 6. kapitola od 6.do 11.verše: "Jdi k mravenci lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce, opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu. Jak dlouho lenochu budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku? Trochu si pospíš trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec."

Dyť ty verše, pán bůh mluví přímo ke mě. Chvilku pospíš trochu zdřímneš (pauza) tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec. Ale to jak je lenost nebezpečná jsem si uvědomil až po tom jak Bratr Kaczmarczyk přečetl toto:
Druhá Samuelova 11. kapitola od 1 verše:" Na přelomu roku, v době kdy králové táhnou do boje, poslal David Joaba a sním své služebníky i celý Izrael, aby hubili Amónovce a obléhali Rabu. David však zůstal v Jeruzalémě. Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala."
No a tady už nám to začíná. David zhřeší s Batšebou a zabije Urijáše. Kdyby jel do bitvy, kdyby nebyl líný, tak by Batšebu nikdy neviděl a z hloupé lenivosti je vražda. A mnohem víc protože za Davidem pošle Hospodin Nátana ten mu řekne:
Druhá Samuelova 12. kapitola od 10 verše:" Nyní se nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla manželkou.Toto praví Hospodin: Hle, já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tomu, kdo je tvým blízký; ten bude s tvými ženami spát za bílého dne."
Ještě jedna věc mě zaujala ve výkladu od Bratra Káji.
Jób 1. kapitola od 8. do 12 verše: Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi rovného. Je to muž bezůhonný a přímý, bojí se Boha a vysříhá se zlého." Satan však Hospodinu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno co má, hned ti bude do očí zlořečit." Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže měj si moc nade vším, co mu patří, pouze aněho ruku nevztahuj." A satan od Hospodina odešel
Z tohoto rozhovoru je jasné, kdo je ten hlavní, kdo určuje podmínky, je to Bůh ne satan a to je moc důležité ,že satan je oproti Pánu bohu jen břídil.

Nakonec bych vás chtěl povzbudit těmito verši: Vtom se ukázala Boží láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. 1.list Janův 4.kapitola od 10 do 12 verše.

Zamyšlení - Verča B.

27. června 2011 v 13:20
Dorost 10.6.2011

Sám neobstojíš

Text: Skutky 2,41-47
Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtění a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů,byli spolu,lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

Měla jsme se zamyslet nad tématem Sám neobstojíš.. Umíte si představit , že by jste byli úplně sami? Cítili jste se někdy sami? Zeptala jsem se pár osob jestli už se někdy cítili sami… osm z deseti mi řeklo že už se cítili sami.. Dnešní téma je sám neobstojíš a když jste se někdy cítili sami tak s vámi byl Pán Bůh který je úplně úžasný a kdykoliv za nim můžeme přijít a svěřit mu naše trápení a modlit se k němu.


I když máme nejlepší přátele a kamarády tak i v nejtěžších chvílích astarostech, potížích nám nedokážou většinou pomoci maximálně nás jen povzbudí..ale na druhou stranu je to taky pomoc.. a v horším případě se k nám obrátí zády.. Ale je tady Bůh, který je pořád s námi takže nikdy nejsme sami, nikdy se k nám neobrátí zády…kdykoliv sním můžeme počítat..My máme dorost, věřící přátele.. to nás dost ovlivňuje a máme jistotu že nejsme sami.. Mnohdy jsou situace kdy máme strach,nejistotu….A jsou dvě skupiny lidí.. První skupina je ta která se v těchto situacích nebojí.. cítí že nejsou sami a mají u sebe Boha.. a druhá skupina lidí která se uzavře do sebe a snaží se problémy vyřešit sami a bez Boha.. Ta první skupina má jistotu.. ale ta druhá skupina lidí to po čase vzdá.. Protože SAMI NEOBSTOJÍ a jsou bez Boha a nebo si až pak uvědomí že tady vůbec Bůh je.

Tak vás chci povzbudit aby jste nebyli v té druhé skupině lidí, ale v té první která důvěřuje Bohu a spoléhá na něj a žije sním… Ještě jeden veršík na konec z Židům 13,6- Proto smíme říkat s důvěrou. Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?

Zamyšlení - Ramča :)

20. dubna 2011 v 18:52
Zamyšlení na dorostě 8.4. 2011

Jan 3,30 "On musí růst, já však se menšit."

"Když mluvíme o růstu, musí být nejdřív něco zasazeno, zaseto nebo se musí někdo narodit, aby mohl následně růst. Počátkem pro věřící lidi je narození se do Božího království - to je přijetí Pána Ježíše do srdce jako osobního spasitele, což v praxi znamená vyznání Pánu Ježíši všech hříchů, pokání za ně a požádání ho o odpuštění. Když se dítě narodí, tak proto aby mohlo žít, potřebuje mateřské mléko. Tímhle mlékem je pro nás Boží slovo. Toto je jen začátek cesty. Protože na nás neustále útočí Boží nepřítel satan a snaží se nás svést z dobré cesty, je přirozenou touhou křesťana, aby v něm rostl Ježíš, který dává sílu odolávat svodům satana. To je však možné jen tehdy, když Pánu Ježíši ve svém životě budeme uvolňovat prostor zmenšováním vlastního já.
Růst znamená odkládat hříšné jednání a postoje, které ubližují druhým( jako jsou zloba, lest, přetvářka, závist, pomluvy) né vždycky se to daří, ale máme možnost jít s tím za Pánem Ježíšem, který nám to pomůže vyřešit.
Růst není automatický, k růstu rostlina potřebuje vodu, živiny, vzduch a světlo. Taky náš růst v Kristu není automatický. Sami v sobě jej nedokážeme způsobit. Umenšování našeho vlastního já v nás může způsobit Ježíš, růst můžeme díky Božímu slovu a modlitbě, což můžeme přirovnat k živinám, vodě, vzduchu a světlu. Důležité je i navštěvování společného shromáždění, kde se můžeme navzájem povzbuzovat- lépe roste a obstojí v přírodě skupina rostlin např. obilí než jeden samotný klas.
Může někdy duchovní růst skončit? Může křesťan dospět? Duchovní růst se stává celoživotním procesem. V našem životě nikdy nemůžeme dosáhnout úplné podobnosti Ježíše. To nás ale nemůže odradit - protože kdybychom nerostli, je to s námi taky zlé - byli bychom odříznuti a odhození pryč jako špatné ratolesti, což pro nás znamená věčné odloučení od Boha.
Na konec bych chtěla přečíst ještě 2 verše:
  1. 2. Petrova 3,18 - Kéž stále rostete v milosti a poznání našeho Pána Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní i navěky. Amen.
  2. Římanům 12,2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat co jej dobré, Bohu milé a dokonalé.

Zamyšlení - Lucka :)

11. dubna 2011 v 19:24
Zamyšlení na dorostě 8.4. 2011

On musí růst, já však se menšit

Někteří si možná řeknou "co je to zas za hloupost???" Ovšem to se spletli...myslím, že to vůbec žádná hloupost není, a už vůbec ne v životě mladého křesťana... Je to jedna z nejdůležitějších věcí... Jak můžeme Pánu odevzdat svůj život, ale vládnout nad ním sami???
Nemůžeme Bohu odevzdat polovinu svého života a polovinu si nechat.To nejde, protože vždycky se najde něco, co budeme chtít udělat po svém, i když víme, že se to Bohu nelíbí. Proto musíme nechat vládnout Jeho.
K tomu, abychom dobře naslouchali co nám Bůh chce sdělit, musíme mít čas na to, abychom Ho k nám mluvit nechali. Jenže kde ten čas vzít v době televize, počítačů a internetu??? Kolikrát si řekneme "Pane počkšj, teď hraje b to a to" nebo "Teď bude na facebooku ten a ten člověk, od kterého se musíme dozvědět nejnovější drb????" nebo " Dnes nepůjdu na dorost, protože mě spolužáci pozvali někam, kde je to možná lepší? Ale příště určitě půjdu, slibuju" Jenže příští týden si řekneme, když ještě jednou nepůjdu, nic se nestane... A tak to jde dál a dál... Neodsouváme tím Boha na druhé místo kvůli úplným blbinám??? Nepotlačujeme Boha dozadu a na místo toho abychom se menšili, tak se povyšujeme??? Modleme se o to, aby Bůh byl v nás, a aby nás chránil od "novinek" tohoto světa.

Zamyšlení - Emi

3. dubna 2011 v 7:42
Zamyšlení na dorostě někdy v roce 2010

Pozemský život je příprava na život ve věčnosti. Pokud jsem byl stvořen pro věčnost, čemu bych měl věnovat větší pozornost a čemu menší?


Možná začnu tím, jak jsem uvěřila v Pána Ježíše. Bylo to ve Štramberku, kde jsme před osmi lety bydleli. Měla jsem skoro čtyři roky, když můj taťka pouštěl jednou na bohoslužbách film "Brány nebe, a plameny pekel" Při obědě jsem se zeptala rodičů, proč se tam ta holčička dostala do nebe, a její maminka ne. Mamka mi vysvětlila co to je "kniha života", a že i za mne Pán Ježíš zemřel na kříži. Tehdy jsem řekla, že chci být taky zapsána v té knize života a dostat se do nebe, jako ta holčička. Spolu jsme se modlily a já přijala Pána Ježíše do svého srdce. Jsem moc vděčná Bohu, že jsem ho mohla přijmout a rodičům, že mě k němu vedou od malička. Bůh lidi stvořil, aby ho milovali a chválili ho. Stvořil mě i tebe, abys mohl žít s ním v nebi, kde je věčný a bezstarostný život. Myslím si, že jsou důležitější věci, o kterých si můžeš s ostatníma povídat, než je sport, hudba, a filmy. Bůh chce, aby sis s ostatníma povídal o něm, o tom co pro nás udělal, dělá a jak ti může pomoct v těžkých chvílích. Větší pozornost bychom měli věnovat tomu, jak se připravit na Ježíšův druhý příchod. První věc je určitě ho přijmout do srdce a poprosit od odpuštění hříchů. Pokud jsi to ještě neudělal, tak neváhej, neodkládej toto rozhodnutí, třeba už nedostaneš další příležitost. Jestliže jsi to už udělal, je čas teď začít více poznávat Pána Boha a poslušně jednat podle jeho slova. Ta druhá věc je, abys vytrval. Vytrvalost znamená, že se ani v těžkých chvílích nevzdáváš. V životě budou určitě chvíle, kdy budeš v pokušení a vzdáš to. Jedině Bůh ti v tom může pomoct, on má pro tebe úžasné plány, chce jenom, abys mu důvěřoval. On nechce, abys hned se vším praštil, ale abys vytrval až do konce. Tak nevzdávej to a vydrž! Nakonec bych vám chtěla přečíst pár veršů, kde Ježíš říká, že zase přijde a vezme si nás k sobě. Kéž bychom se tam všichni setkali s Ježíšem.


"Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte." Jan 14,1-4

Zamyšlení - Esťa

2. dubna 2011 v 22:15
Zamyšlení na dorostě 22.10.2010

Jak říct ne?



To jednoduché slůvko - NE - je nám dobře známo. Avšak ne každý ho říká tak často. Všimnete si někdy, jak třeba i podvědomě říkáte na všechno ANO. Můžou to být třeba i prosté otázky, jako třeba: "Jak se dneska máš?". Už u takových vět přestáváme přemýšlet. Jenomže po takových nevinných otázkách můžou přijít jiné. Často ani nehledíme na důsledky. Prostě říkáme Ano. "Ani, mám tahák", "Ano, mí rodiče jsou fakt divní", "Ano, půjdu s tebou tam a tam". Vždyť co se může stát? Ale tímhle ANO to nekončí. Pak už je to absolutní lavina plná ANO. Ani si nevšimneme, že se v tom topíme. I já mám s tímhle slovem často problémy, hlavně ve škole. lidi si už zvykli, že bych jim odkývala i 3. světovou a tak mám pocit, že mě často zneužívají. Ale já samozřejmě ze strachu, že o ně příjdu, udělám všechno oč mě požádají. Jenže tohle není opravdové přátelství. A proto je důležité, v jakém kolektivu se pohybujeme. Potřebujeme mít kolem sebe věřící lidi jako je třeba dorost, aby nám ukázali, že se s námi něco děje. Že něco není v pořádku. A pokud budeš svých činů upřímně litovat, Pán ti je odpustí a s radostí tě příjme zpátky do své náruče. A tak vám přeju, aby to vaše ANO patřilo hlavně Ježíší.

Zamyšlení - Deňa

2. dubna 2011 v 17:46

Rozdíl mezi rasami, národy

20.3.2011 - dorostová biblická

Na světě existuje okolo 3000národů. Můžeme říci, že v každém národě je ve většinové převaze specifická kultura, náboženství, etnikum i rasa, což zapříčiňuje jeho svérázný pohled na svět. S ohledem na tyto 4 faktory lze říci, že každý národ má trochu jiný žebříček hodnot, jiná práva a povinnosti a i morální pravidla se pohybují v odlišných mezích.


Každý národ tak vnímá křesťanství trochu jinak, a to i přes skutečnost, že křesťanství je postaveno na Bibli. Napadla mě otázka, vždyť Pán Ježíš chtěl přece jednu církev, jak se mohlo stát, že různé národy chápou Boží slovo různými způsoby? Došla jsem k závěru, že i přesto, že Pán Ježíš chtěl jednu církev, nechtěl, aby byla jednotvárná. To, že v jedné zemi křesťané u bohoslužeb stojí, v jiné sedí, v jiné zpívají, v jiné tančí, nepokládám za podstatné.
Rozdíl nastává až ve chvíli, kdy učení jedné církve popírá učení církve jiné a tady se už nemůžeme vymlouvat na rozdíl v kultuře, protože Bible udává jasná pravidla, která nelze nijak převrátit či vyvrátit.
Existují také národy, které jsou obklopeny bariérami předsudků. K těmto národům se řadí i nám známí Romové. Nenapadají nás někdy myšlenky typu: ,,V naší rodině je křesťanství po mnohé generace, jsem aktivně zapojen ve sboru, vždy ochotně pomáhám potřebným, jsem tedy lepší než nějaký Rom na ulici. Máme díky těmto výsadám vetší podíl na Božím království? Nepovyšujeme se do řad soudců, kteří posuzují nesprávně? V epištole Galatským se píše:,,Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.". Máme tedy stejné právo na Boží království jako Rom, Ukrajinec, Polák nebo Arab. Je pošetilé myslet si, že tím, že jsme "spořádanými" křesťany máme větší šanci spasení. Možná vás něco takového nikdy nenapadlo, ale já musím přiznat, že taková farizejská myšlenka mi sem tam proletí hlavou, a to nemusím ani nutně trpět xenofobií.
Myslím si, že předsudky vůči jiné rase či národu nejsou na místě. Člověka nelze specifikovat podle národnosti, každý člověk má svou vlastní identitu, charakter a chování, které nelze vystihnout na základě toho že je "Rom" nebo "Čech".
Na závěr bych ráda citovala verš z Jakubova listu ,,Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi."

Zamyšlení - Michal

2. dubna 2011 v 17:45
Zamyšlení - dorost 18. 3. 2011

Téma: Na co je dobré sebeovládání?


Hlavní texty: 1.Kor. 9, 24-27; Přísl. 25,28. Vlastní texty: Přísl 16,32; 17,27; Jakub 3

Tématem mého zamyšlení byla otázka "Na co je dobré sebeovládání?"
Na začátek bych chtěl přečíst verš z knihy Přísloví: 25, 28 "Bezbranné město, zborcená hradba je ten, kdo sám sebe nezvládá."
Sebeovládání nebo též sebekázni rozumím vládu sobě samému nad svou lidskou přirozeností. Kralický překlad hovoří o "moci nad svým duchem" a "moci nad svou myslí" a v Jakubově listě se píše, že "kdo nechybuje slovem a ovládá jazyk, dovede držet na uzdě celé své tělo."
Je to odolávání převážně škodlivým věcem, které člověka do jisté míry pokoušejí nebo zotročují. Příkladem mohou být drogy, alkohol, sex, pro někoho jídlo, gamblerství apod. Bible zdůrazňuje, že se ničím nemáme dát zotročit. Toho, kdo se neovládá, přirovnává k městu se zborcenou hradbou, které je nefunkční, zranitelné, vyplenitelné, odsouzené k chaosu a zániku.
Další dimenzí je ovládání bouřlivých emocí. Bible doporučuje naši pomalost k hněvu, kdy říkáme věci, které bychom jinak neřekli, slova, která mohou zranit nebo ničit vztahy.


Z toho můžeme vyvodit, že sebeovládání je dobré k tomu, abychom se těmto negativním věcem a jejich důsledkům vyhnuli.
Sebeovládání je jedním z projevů inteligentních a vnitřně vyspělých lidí a je důležité mimo jiné v našem budoucím zaměstnání, ve vztazích ke kamarádům, v rodině. Bible vyzdvihuje v knize Přísloví trpělivost a rozumnost.
Sebeovládání je schopnost, které se musíme učit. Příkladem nám může být text z 1. Korintským , kde apoštol Pavel přirovnává náš život k závodu a nás k závodníkům, kteří běží, ale jen jeden z nich může získat odměnu, trvalý věnec, vavřín života. Vybízí nás k tomu, abychom běželi tak, abychom ji získali. Zdůrazňuje svůj neustálý boj a směřování k pevnému cíli, k čemuž je potřebná přísná sebekázeň. Mluví o tom, že tuží a podmaňuje své tělo a ranami je nutí ke kázni, aby při kázání jiným sám neselhal. Pavel nám může být příkladem.
Přeji Vám i sobě, abychom se učili ovládat sami sebe a získali ten trvalý věnec, věčný život.

Zamyšlení Pavla :)

28. března 2011 v 18:02
Zamyšlení na dorostové biblické 20.3.2011

Rozdíly v sociální oblasti



Dnešní společnost se dělí na 3 skupiny (chudí, střední a bohatí). Už jste se někdy zamysleli v jaké z těch 3 skupin byste chtěli být? Určitě si každý mnohokrát představoval, jaké by to bylo mít hodně peněz. Až jsem narazil na několik veršů z Bible: ,,Snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatý do Božího království.'' (Matouš 19,24). Bible říká, že bohatství jednou pomine a mnozí první budou poslední a poslední budou první. Mnohdy se říká, že bohatí jsou nadřazeni, ovšem nám Pán dává podobenství o boháči a Lazarovi. Bůh nás vyzývá, abychom byli vytrvalí, žili v pokoře, skromně a zůstali mu věrní. Bohatství jsou u lidí peníze. Ovšem to pravé bohatství je ta možnost být spasen J a znát pravdu. Co myslíte, budou v nebi obchody, že přijdeme, vybereme a zaplatíme? Právě mnohem povzbudivé je, že nám to bůh dává zadarmo. Chce jen, abychom v Něho uvěřili a činili jeho vůli. Vzpomněl jsem si na jednu písničku z Nedělní besídky, kde se zpívá: ,,Ať si velký nebo malý nebo akorát, Bůh tě má rád." Tak si to převedeme: ,,Ať si chudý nebo bohatý nebo akorát, Bůh tě má rád." Lidé dělají rozdíly (zkusme to na sobě pozorovat), ovšem Bůh rozdíly nedělá a chce, abychom je také nedělali. Nechť Vám je toto povzbuzením.

A na závěr veršík: ,,Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost." (Jakub 4,6)

Určitě by bylo přáním každého z nás patřit do té druhé skupiny ,,k pokorným." Nechť Vám Pán požehná.
Amen.

Zamyšlení Rubena :)

28. března 2011 v 17:57
Zamyšlení na dorostové biblické 20.3. 2011
 
 

Nedělej rozdíly mezi lidmi (Jakub 2, 1-7)

Rozdíl mezi náboženstvími




Hned na úvod bych chtěl říct, že rozdíly mezi lidmi bychom dělat neměli, mezi náboženstvími ano. Římanům 3,23 v tomto

verši je napsáno, že všichni zhřešili, bez výjimky ať je to křesťan, buddhista, prostě kdokoliv, tady není žádného rozdílu. Římanům 3,24- zadarmo! A tady může nastat problém. Některé jiné církve si například myslí, že tu milost si je třeba nějak zasloužit. Takoví hlavní představitelé byly například Jan Hus nebo Martin Luther. Myslím, že to víme, že jsme ospravedlněni zadarmo. Jak se ale vypořádat s církvemi, které organizují dnes velmi populární kurzy prorokování, různé uzdravovací akce atd.. 1 Jana 2, 19-21; 24-25. Jsem Pánu vděčný, že i na tomto místě může být hlásáno to čisté, nefalšované evangelium. A že můžeme slyšet co je pravda. 1 Petra 3, 8-9; Jan 15, 1. A tak přeji sobě i Vám, abychom se navzájem podpírali, ale hlavně abychom byli napojeni na ten pravý vinný kmen, který je Pán Ježíš.

Zamyšlení Emi :)

28. března 2011 v 17:52
Zamyšlení na dorostě 18.3. 2011

Na co je dobré sebeovládání?

Nejdříve jsem si vypsala co to je vůbec sebeovládání. Myslím si, že sebeovládání znamená zvládání svých pocitů tak, abychom se chovali přiměřeně okolnostem. Sama se musím přiznat, že je to někdy těžké se ovládnout, protože když má člověk vztek a je naštvaný, je až neuvěřitelné pochopit čeho je schopný a zvlášť v pubertě. Třeba před dvěma dny jsem se dost pohádala s mamkou, a prostě jsem se nedokázala ovládnout. Dala mi totiž zákaz počítače na jeden týden, protože jsem ji teď moc nepomáhala a nedávala jsem nádobí do myčky. Byla jsem opravdu naštvaná a hádala jsem se s ní kvůli tomu...
....

Zamyšlení Esti :-)

28. března 2011 v 17:34
Zamyšlení na dorostě 21.1. 2011

Jak využívám svůj čas?

Kdo by tuhle otázku neznal? Skoror pořád se všude mluví o tom, jak máme naložit se svým časem. Jak máme sloužit ve sboru, jak se máme chovat mezi lidmi a jak se máme chovat doma. Toto téma může někomu připadat totálně ohrané, ale přiznejme si, že i přes to, že přesně víme, jak se chovat a co dělat, budeme stejně pořád chybovat. Nikdy nebude náš čas určen 100% pro Boha. Vždycky tu bude něco jiného.



Já sama se někdy snažím téhle otázce o využitém času vyhýbat. Někdy je prostě těžké přiznat si, že žiju špatně. Vím, že často tu nejsem pro Pána na 100%. Vždycky se najde něco, co mně láká víc, než chvilka strávená s Bohem. Pak mě to vždycky hodně mrzí, že jsem místo smysluplných věcí, dělala jenom hlouposti. A myslím, že nejsem jediná. Dnešní svět a jeho nabídky představují pokušení pro mnoho lidí. Je strašně lehké nedávat si pozor a uklouznout, ale je těžší postavit se znovu na nohy....

...
 
 

Reklama