Zamyšlení

Co je pravda?

3. listopadu 2015 v 17:32 | prokrestany.cz
Velmi známá věta, kterou pronesl Pilát, a která je podobná těm, které často slýcháme v tomto období náboženského chaosu. Kdo má vlastně pravdu? Lidé často říkají, že Mohamed, Buddha, Konfucius a další zakladatelé různých náboženství.

Někteří tvrdí, že Ježíš byl pouhým člověkem. Říkají, že "Ježíš je pěkný vzor k následování, ale…" Pán Ježíš je věčným Synem Božím. Přišel z nebe, aby dokonal dílo záchrany. Díky tomu ztracený hříšník může být spasen - Ty i já. Jestliže o tom víš a bereš tuto dobrou zprávu na lehkou váhu, není pro Tebe jiné cesty, jak se zachránit. Kristus nebyl zakladatelem nějakého náboženství. V podstatě biblické křesťanství není lidským výmyslem, a není náboženstvím jako ty ostatní. Pán Ježíš nám ukázal živého Boha. Jen On mohl říci: "Kdo viděl mě, viděl Otce." (Jan 14,9). Cožpak Mohamed nakrmil pecny chleba a dvěma rybami 5000 mužů? Cožpak Buddha uzdravil slepé, anebo Konfucius křísil z mrtvých? Oni všichni umřeli a stále leží ve svých hrobech - protože všichni byli smrtelníci. Jediný člověk vstal z mrtvých - Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel světa! Jen On mohl říci: "Já jsem vzkříšení i život" (Jan 11:25). Odvážil se tohle tvrdit někdo jiný? Ježíš řekl Pilátovi: "Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá." (Jan 18,37). A co Ty? Nasloucháš Jeho hlasu? On Ti chce darovat skutečný pokoj, věčnou radost a příbytek v Otcově domu. Pokoř se před Ním, vyznej Mu své hříchy a věř, že On pro Tebe dokonal dílo záchrany.

Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří,
nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv. (Jan 3,36)

Kolik přátel máš?

4. října 2015 v 2:18 | José Carlos Bermejo
"Kolik si myslíte, že máte přátel?" zeptal se jeden spolucestující druhého během nedávné cesty. Podíval jsem se na něj a předstíral jsem, že si čtu noviny. Ve skutečnosti jsem poslouchal jejich rozhovor, který mě vedl k zamyšlení.


"Taky jsem si myslel, že jich mám hodně," řekl muž, "dokud jsem nemusel přehodnotit podstatu přátelství."

"Kdo neví, co je to přítel?" přemítal jsem. Ale v průběhu rozhovoru jsem si uvědomil, že naše tradiční představa přátelství nevystihuje realitu přesně.

Jeho další otázka směřovala více k podstatě.

"Kolik lidí, které považujete za své přátele, byste pozval na svatbu?"

"Tak asi dvě stě až tři sta."

"A na křest dítěte?"

"Tak asi sedmdesát až sto."

"Kdybyste chtěl jít dnes večer do kina nebo na stadion, kolika osobám byste zavolal?"

"Nevím… snad patnácti až dvaceti."

"Je vidět, že máte hodně přátel," řekl druhý muž s úsměvem. "Ale pro kolik z nich jsou důležité vaše osobních záležitosti, vaše problémy? S kolika sdílíte své ušlechtilé plány, osobní nebo rodinné problémy? Na ramenou kolika z nich byste se mohl vyplakat a cítit se pochopený? A kolik z nich se upřímně raduje z vašich úspěchů a na vlastní kůži prožívají vaše trápení?"

"Děláte mi to těžké," odpověděl, " takových je už méně: dva nebo tři."

"A kdyby jeden z těch dvou nebo tří byl smrtelně nemocen a zbývalo by mu pár měsíců života, nabídl byste jim, že se ujmete jejich rodin a postaráte se o vzdělání jejich dětí?"

"To je opravdu složité, nevybral bych z nich žádného."

"Máte tedy hodně lidí, kteří vám dělají společnost, dva až tři dobré kamarády, avšak přítele žádného," zakončil podivný cestující.

Musel jsem se upřímně zamyslet nad tím, jak je obtížné najít a především si udržet opravdové přátelství, neboť společníků a kamarádů máme všichni dost.


A ty, kolik máš přátel?

Zdroj:vira.cz

Křesťanské příspěvky populárnější než jiné celebrity

3. října 2015 v 9:06
Některé z nejpopulárnějších příspěvků na Twitteru pocházejí od křesťanských lídrů, zastíňují dokonce i celebrity jako je Lady Gaga.
New York Times tento týden přinesl zprávu o tom, že člen Twitter týmu se rozhodl zjistit, proč jsou některé příspěvky na Twitteru populárnější než jiné. Ukazuje se, že několik nejúspěšnějších a nejvlivnějších příspěvků pochází od křesťanských lídrů, jako např. Joyce Meyer, Max Lucado a TD Jakes. Vybudovali si "věrné skupiny následovníků, kteří daleko překračují hranice jejich sociálních sítí," píše se ve zprávě.
Výrok TD Jakes "Tvoje slova lidem řeknou, co si myslíš. Tvé skutky jim řeknou, čemu věříš" byl sdílení 2 490 krát. Ve srovnání s tím, jeden příspěvek popové zpěvačky Katy Perry byl sdílený 2 491 krát. Přestože Jakeše předběhla o jedno sdílení, třeba dodat, že ona má na Twitteru 20 milionů následovatelů, zatímco Jakes jich má pouze 450 000.
Skupiny oslovují pastory a jiné křesťanské vedoucí, kteří ještě nejsou až tak seznámeni s Twitterem, aby jim pomohli využívat sociální sítě k oslovování dalších lidí.
Zdroj:milost.cz

Hrála jsem na obě strany

28. září 2015 v 14:45 | Staňková Eva
Už od mého útlého dětství jsem o Bohu věděla, protože mě a mou sestru prarodiče pravidelně brávali do evangelického kostela. Můj dědeček byl horlivý křesťan, který měl na mé výchově velký podíl. Pamatuji si, jak si každé ráno i večer četl Bibli, zpíval nám zvesela křesťanské písničky, modlil se, často psal na psacím stroji různé články a svědectví o svém znovuzrození a životě s Bohem do církevních časopisů, skládal Bohu básně a trávil čas na biblických setkáních a církevních akcích. Já jsem byla ještě malá, moc jsem tomu nerozuměla, jen jsem všechno to dění sledovala. Hlavně jsem chtěla dělat mým prarodičům radost, protože jsem věděla, jak moc jim na tom záleží, tak jsem plnila jejich přání a do kostela s nimi chodila. Nedělní rána pro mě znamenala každotýdenní stereotyp, vstávala jsem s nechutí, vždy jsem si dvě hodiny v kostele nebo v nedělní škole odseděla a nějakým způsobem "přetrpěla" a těšila se na poslední vyzvánění kostelních zvonů, protože to bylo znamení, že půjdeme domů, a nedělní oběd byl pro mě v tu chvíli největší odměnou za splněnou povinnost.
Na prvotně dědečkovo, posléze i mé přání jsem také každé léto jezdila na dětské tábory, které znamenaly alespoň nějaké zpestření mého "křesťanského" života. Byly pro mě přece jen zábavnější - hry, táboráky, legrace - jako malá holka jsem byla doslova nadšená, ale ono nadšení vyplývalo z lidí, se kterými jsem tam byla, z programu, her a zábavy, ale ne z Boha, kterého jsem tehdy ještě neznala a necítila. V šesti letech jsem se na jednom z táborů modlila modlitbu spasení, protože jsem viděla, že se má starší sestra modlí taky, tak jsem si myslela, že "to" nejspíš bude dobré a modlila se s ní.
Postupem času jsem začala chodit na mládež, z větší části kvůli přátelům. Vždycky jsem se více těšila na tu zábavnější část programu (pokec, hry, občerstvení, prostě sranda), která se s tou "duchovní" nedala srovnat. Modlit se se skloněnou hlavou a založenýma rukama bylo pro mě utrpením. Styděla jsem se před ostaními, že se nebudu umět modlit a ztrapním se. Párkrát jsem odříkala nějaké modlitební fráze, které jsem slyšela od ostatních, a tím to pro mě haslo. Neměla jsem potřebu ani chuť se modlit s ostatními, ale jediné, co jsem z té duchovní části měla, byly chvály, které jsem zpívala ráda a nějakým způsobem se mě dotýkaly. Uvnitř jsem řešila spoustu otázek, na které jsem neznala odpověď. Hledala jsem Boha a zkoumala, jestli je opravdový, tak, jak jsem o něm zpívala z plných plic a slyšela z biblických příběhů. Boha jsem brala jako samozřejmost, něco, co k mému životu prostě patří. To byl můj tehdejší obrázek o křesťanství. Myslela jsem si, že je to normální a každý to cítíme stejně. Bůh je sice dobrý a láskyplný, dal Ježíše za naše hříchy, všechno jsem to rozumově chápala a přijala, ale přesto byl pro mě nepoznatelný a neosobní. Modlívala jsem se za rodinu, školu a mé problémy, také jsem si četla Bibli, ale nedokázala jsem se k Němu přiblížit, brala jsem Ho jako berličku, která mi může, pokud bude ale sama chtít, pomoci. Věřila jsem v Boha, ale ne Bohu. Takový život jsem nechtěla, a proto jsem zůstávala jednou nohou ve světě, který byl pro mě v tu dobu zábavnější, ne tak nudný a stereotypní. Hrála jsem na obě strany. Nechtěla jsem se vzdát úplně křesťanského života, měla jsem v sobě zábranu, stopku, kterou nešlo obejít. Potřebovala jsem přece jen mít nějaká zadní vrátka - záchrannou brzdu, ať už pro mé svědomí, rodinu, cokoliv. Bez Boha, kterého jsem sice úplně neznala a nechápala, jsem žít nechtěla. Následovalo období zmatku a vnitřních bojů. Nevěděla jsem sama na čem vlastně jsem. Pořád jsem chodila na mládež, jezdila na křesťanské akce, koncerty a zároveň jsem byla ve světě, který jsem striktně oddělovala od toho "duchovního". Na obou stranách jsem měla přátele a život, kterého jsem se nechtěla vzdát.
Obrat nastal v mých 16 letech. Ten rok v létě mi kamarádka vyprávěla o jednom týdenním mládežnickém festivalu, ze kterého se zrovna vrátila. Byla úplně nadšená, říkala mi něco o Božím doteku a obrácení, což jsem tehdy moc nechápala, o radosti, chválách, Boží přítomnosti a skvělých lidech. Viděla jsem na ní změnu, něco lákavého, co jsem toužila mít taky. Následující rok jsem jela s ní. Byla jsem zvědavá a plná očekávání. Všechno pro mě bylo nové a neznámé. Nezapomenu na první večer, který byl pro mě zlomový. Poprvé jsem slyšela živé a mocné chvály, lidi kolem mě tančili, chválili Boha, mluvili v jazycích, klečeli na kolenou, plakali a smáli se. Tehdy jsem silně ucítila Boží blízkost a slyšela hlas Ducha svatého, který mě volal k sobě, byl tak něžný a láskyplný, nikdy předtím jsem to nezažila. To mě donutilo jít na výzvu dopředu, kleknout před Bohem na kolena a přijmout Ježíše do mého života. V tu chvíli jsem vůbec nevnímala okolí, jen jsem si užívala Boží přítomnost. Pláč vystřídala najednou ohromná a nepopsatelná radost, v tu ránu ze mě spadl balvan zmatků a nejistoty, který jsem si s sebou celou dobu nesla. Bůh změnil radikálně mé srdce a můj životní postoj z nesvobody a chaosu do svobody a slávy. Chvála Mu za to!
Jsem Pánu vděčná, že mě vyvedl z obtěžkávajícího křesťanského stereotypu a dal mi poznat život v Duchu a pravdě! Jemu patří dík za všechny dobré věci v mém životě, za úžasného bohabojného manžela, který je mi velkou oporou, za církev, ve které můžu duchovně růst a za Boží rodinu, která je pro mě povzbuzením! Mám touhu, aby mě Pán ještě více proměňoval, ukazoval svůj plán v mém životě a povolával do služby až do Jeho slavného a vítězného příchodu.
Zdroj:milost.cz

Odpuštěním začíná proces léčení

27. září 2015 v 1:57
"… odpouštějte, co proti druhým máte…" Marek 11:25

Nejtěžší je odpustit urážky těm, kdo jsou nám nejbližší. Proč? Protože s nimi musíme každodenně žít! Když jsme mladí, jsou naše emoce natolik intenzívní, že rány a zranění nám mohou vydržet po celý život. Bolest je o to horší, když ji způsobil jeden z našich rodičů. Možná tě matka odmítala namísto toho, aby ti poskytovala lásku, kterou jsi potřeboval; nebo tě otec alkoholik chtěl o půlnoci sexuálně zneužívat. Oběti takových hrůz mohou být sužovány záští a hněvem po mnoho desetiletí. Může to vést k tomu, že "děláš scény" a zraňuješ lidi, které miluješ a nejvíce potřebuješ.
Jaké je řešení? Odpuštění. Archibald Hart definuje odpuštění jako "vzdání se práva zraňovat druhého za to, že tě zranil". Jestliže v sobě najdeš dostatek emociální zralosti, abys odpustil těm, kteří ti udělali něco špatného, bez ohledu na to, zda činili pokání nebo ne, tvá zranění se začnou hojit. Ježíš od nás požaduje: "A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení" (Marek 11:25).
Je tu něco, o čem jsi možná nepřemýšlel: Boží ochota ti odpustit závisí na tvé ochotě odpouštět druhým. Možná si říkáš, že když jim odpustíš, zbavíš je břemene. Ne, ty zbavíš břemene především sám sebe! Osvobodíš se od bolesti a roztrpčení a dostaneš se na cestu Božího požehnání. Nech urážky a pachatele Bohu; on je jediný, kdo rozumí tomu, co ten člověk udělal a proč. Pokud jde o tebe, měj na paměti, že odpuštěním začíná proces uzdravení.

Zdroj:spkd.cz

Choď ve víře (2)

8. září 2015 v 18:08
"… žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme." 2. Korintským 5:7
Když se rozhodneš, že poletíš na určité místo, musí do sebe zapadnout několik na sebe navazujících věcí:
1) Musíš najít správnou leteckou linku a spoj, který tě dopraví do zamýšleného cíle.
2) Letadlo musí letět podle letového řádu, který ti řekne, kdy je odlet a kdy přílet, a že pilot má trasu předem určenou.
3) Letecká společnost musí stanovit cenu, kterou si můžeš dovolit zaplatit. Potom zanesou tvé jméno do počítače a vše je připraveno k odletu.
Ovšem když přijedeš na letiště, nebudeš se ptát, jak funguje letadlo, jaké tlačítko se pilot chystá zmáčknout a co se bude dít, až je zmáčkne. Nehodláš kontrolovat trasu, kterou chce letět. Nebudeš se ptát, ani jakou rychlostí a jak vysoko poletíte, ani zda pilot bude používat ruční řízení nebo autopilota. Nebudeš se dohadovat o ceně, když už jsi učinil rezervaci a zaplatil letenku. Proč? Protože věříš, že letadlo je v bezvadném stavu a pilot je zkušený. Víš, že se bezpečně dostaneš do cíle.
Přemýšlíš, co se stane, když letadlo spadne? Jestli jsi vykoupené Boží dítě, půjdeš k Pánu! "… odejít a být s Kristem … je mnohem lepší…" (Filipským 1:23). V každém případě vyhraješ. V podstatě vkládáš svou důvěru v letadlo, v pilota a v leteckou společnost. Pán po tobě nechce nic víc, ani nic míň, než abys totéž udělal s ním!
Zdroj:spkd.cz

Choď ve víře (1)

8. září 2015 v 18:07
"… žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme." 2. Korintským 5:7
Když jde slepý člověk s vodícím psem, "jde ve víře" ve svého psa. Věří, že to, co pes vidí, bude převedeno do signálů, které mu řeknou, kdy má jít, kdy se zastavit nebo odbočit vpravo či vlevo. Rozpoznává tyto signály tak, že se drží vodítka, které ho spojuje se psem. Proč psovi důvěřuje? Protože má něco, co on nemá: zrak.
Stejné je to s tebou a Bohem. Možná dnes nechápeš, kam tě Bůh vede. Přesně z toho důvodu se slepec musí držet vodítka a zůstávat ve spojení se svým psem. Možná se diví, proč stojí tak dlouho na některém rohu. Je to proto, že musí přejít přes silnici, kde je hustý provoz, a pes jej chrání před nebezpečím, které on nevidí. Bůh říká: "Slepé povedu cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím" (Izajáš 42:16).
Bůh naplánoval tvůj zítřek už tehdy, když jsi tu ještě nebyl. On pracuje mimo čas, takže není brzděn omezeními, s nimiž pracujeme my. Pavel napsal: "Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích…" (Efezským 1:17-20).
Zdroj:spkd.cz

Prvních pět minut

6. září 2015 v 16:36
"Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů." Přísloví 18:20
To, co řekneš během prvních pěti minut, může určit atmosféru pro následující hodiny. Dobří řečníci vědí, že potřebují zaujmout pozornost publika během prvních pěti minut, jinak mohou přijít o možnost jej ovlivnit nebo přimět ke spolupráci.
Stejný princip platí i v rodině. Prvních pět minut ráno může určit, jak spolu toho dne budou matka a děti vycházet. Nabručenost nebo stížnosti během snídaně mohou jejich vztah narušit na celé hodiny. Když večer přijde manžel z práce, způsob, jakým pozdraví manželku, může ovlivnit atmosféru mezi nimi na celý večer. Jestliže si zamumlá pod vousy: "Už zase špagety," mohou být na ostří nože, dokud nepůjdou spát.
U tebe doma to tak ale být nemusí! Když se vracíš ke svým blízkým, můžeš zkontrolovat své postoje a srovnat svou náladu dřív, než vstoupíš do dveří. Je v pořádku podělit se o své starosti, obecně ale platí, že bys měl pracovní problémy nechat v práci. Polož si otázku: těší se tvá rodina, až přijdeš večer domů? Jestliže ne, proč? Trocha citlivosti z tvé strany může mnoho změnit a přinést ti skvělý užitek.
V Bibli čteme: "Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce. Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů. V moci jazyka je život i smrt…" (Přísloví 18:19-21). Proto si pamatuj: záleží na prvních pěti minutách.
Zdroj:spkd.cz

Dobře zestárnout

2. července 2015 v 19:03
"Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním." I­zajáš 46:4
Marian Diamod, odborník na problematiku stárnutí, zjistil, že záměrně vyvolávané stimuly udržují mozek zdravý a funkční.
Při jednom experimentu měla jedna skupina laboratorních potkanů potravu volně dostupnou, zatímco druhá skupina měla před miskami s jídlem umístěné překážky. Potkani, kteří museli překonávat překážky, se naučili řešit problémy dovedněji než ti, kteří se k jídlu dostali pohodlně. Čím méně problémů potkan zakusil, tím rychleji to s jeho mozkem šlo z kopce. Vědci také zjistili, že když umístili dvanáct potkanů společně do jedné klece a vystavili je překážkám, jejich mozky se vyvíjely lépe, než když zvířata musela čelit stejným problémům v izolaci. Ke stejným výsledkům výzkumníci dospěli i v případě, kdy stejný pokus zopakovali s potkany, kterým bylo šest set dnů a více (to je věk odpovídající asi šedesáti letům u člověka). Potkani se dožili dokonce osmi set dnů.
V dalším pokusu se vědci rozhodli projevit hlodavcům lásku. Potkani byli vystaveni stejným výzvám jako v předešlém pokusu, potom je ale výzkumníci vzali do rukou, hladili je a laskavě na ně mluvili. Říkali jim: "Ty jsi ale roztomilý potkan," nebo něco podobného, co byste řekli potkanovi. Zvířata z tohoto experimentu překonala hranici osmi set dnů, a nejen to. Ve věku devět set čtyři dny byli potkani stále živí, a navíc se dále rozvíjeli. Důvodem bylo to, že se u nich vyvinula větší psychická odolnost v náročných podmínkách, protože byli součástí komunity, zatímco izolace působila snižování schopností mozku.
Základním závěrem je, že k dobrému zestárnutí potřebuješ Bohem danou výzvu, lásku a dobré vztahy.
Zdroj:spkd.cz

Učení se a růst

1. července 2015 v 16:09
"Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí." Přísloví 9:9
Jeden anonymní básník napsal:
"Pokud jsi schopen začít den bez kofeinu, pokud dokážeš fungovat bez léků na povzbuzení, pokud se umíš vždycky radovat a nevšímat si bolesti, pokud si nestěžuješ a nenudíš lidi svými problémy, pokud můžeš jíst každý den stejné jídlo a být za ně vděčný, pokud umíš pochopit, když jsou tvoji milovaní příliš zaneprázdnění na to, aby ti věnovali trochu času, pokud dovedeš odpustit kamarádovi nedostatek ohleduplnosti, pokud jsi schopen přehlédnout, když ti, které miluješ, si na tobě vylévají vztek v situaci, kdy něco nefunguje a není to tvoje chyba, pokud dokážeš přijmout kritiku a obviňování, aniž by ses rozčílil, pokud jsi ochoten ignorovat kamarádovo omezené vzdělání a nikdy ho neopravovat, pokud odoláš a nejednáš s bohatým kamarádem lépe než s chudým, pokud dokážeš čelit světu, aniž bys lhal a podváděl, pokud jsi schopen překonat napjatou situaci bez lékařské pomoci, pokud se umíš uvolnit bez alkoholu, pokud můžeš usínat bez léků, pokud jsi schopen říci upřímně z hloubi svého srdce, že nemáš předsudky vůči lidem jiného vyznání nebo barvy pleti, náboženství nebo politického přesvědčení, potom jsi, můj příteli, téměř tak dobrý jako tvůj pes."
Téměř, ale ne úplně! Tato slova jsou věnována dvěma typům lidí. Předně milovníkům zvířat, a pak těm, kteří se chtějí učit a chtějí růst: "Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí" (Přísloví 9:9).
Zdroj:spkd.cz

Jsi v bouři? (2)

1. července 2015 v 16:05
"Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?" Matouš 8:27
Matouš zaznamenává: "I přistoupili a probudili ho se slovy: 'Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!' Řekl jim: 'Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?' Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Lidé užasli a říkali: 'Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?'" (Matouš 8:25-27).
Ježíše a to, co pro tebe může udělat, nikdy doopravdy nepoznáš, dokud s ním neprojdeš bouří. To je důvod, proč Bůh plánuje bouře jako součást tvé cesty. Ježíš se ptal: "Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?" (Matouš 8:26). Učil nás, že strach z nás bude vysávat život a bude vysoušet naši radost. Pokud tvůj život ovládá strach, stává se tvým bohem bezpečí a hledáš život bez rizika. Ale ti, kdo jsou naplnění strachem, nemohou hluboce milovat, protože láska je riskantní. Nemohou dávat chudým, protože, lidově řečeno, v dobrodiní není záruka návratu. Strach jim brání i snít. Co když se jejich sny roztříští a spadnou z nebe? Není divu, že Ježíš tolik bojuje proti strachu. V evangeliích je asi sto dvacet pět Kristových přikázání. V jednadvaceti z nich nařizuje "nebát se". Druhé nejběžnější přikázání, milovat Boha a bližního, se objevuje pouze osmkrát.
Pokud můžeme podle množství na něco usuzovat, pak je strach podle Ježíše jedním z našich největších problémů. Proto jeho nejčastější výrok zní: "Neboj se." A říká to dnes i tobě.
Zdroj:spkd.cz

Jsi v bouři? (1)

27. června 2015 v 16:40
"Vtom se strhla … bouře…" Matouš 8:24
Matouš vypráví o Ježíšovi: "Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. Vtom se strhla na moři veliká bouře…" (Matouš 8:23-24).
Řečtina má pro výraz "veliká bouře" jedno slovo - "seismos". Seismolog zkoumá zemětřesení a seismograf je měří. Bouře, v níž se učedníci ocitli, jimi tedy musela hluboce otřást. Plyne z toho důležité ponaučení: když vstoupíš na palubu s Ježíšem, neznamená to, že se nikdy neocitneš v bouři. Ježíš řekl: "Ve světě máte soužení" (Jan 16:33). I když nám Ježíš zaslibuje ochranu a zdar, budeme se muset ještě vypořádat s věcmi jako je nemoc, nedostatek a strach. Je tady ale rozdíl: nevěřící čelí bouřím bez Krista, zatímco ty jako věřící jimi procházíš s jistotou, že všechno dopadne dobře, protože Ježíš je na palubě. Znamená to, že nikdy nezakusíš panický strach? Kéž by tomu tak bylo! Ale není. Při pohledu na stále se zvětšující vlny a spícího Spasitele se učedníci ptali: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?" (Marek 4:38). Proto je strach tak zhoubný: rozežírá naši důvěru v Boží dobrotu. Rozpoutává roj pochybností. Otupuje tvou paměť.
Do té doby učedníci svědčili, že Ježíš "… uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu" (Matouš 4:23). Strach vytváří formu duchovní "částečné ztráty paměti". Zakaluje ti vzpomínky na zázraky. Zapomínáš, co Ježíš vykonal a jak je Bůh dobrý. To je důvod, proč nesmíš živit své pochyby, ale svou víru v Boží Slovo. Bouří tě totiž provede jedině víra.
Zdroj:spkd.cz

Dokážeš to!

23. června 2015 v 15:13
"Jistě to dokážeme." 4. Mojžíšova 13:30, přel. z angl.
Když dvanáct izraelských zvědů spatřilo v zaslíbené zemi obry, deset z nich po návratu řeklo: "To nezvládneme." Jiní dva, Jozue a Káleb, ale řekli: "Zvládneme to." Jenže pro nevíru Izraele musel Káleb strávit ještě čtyřicet let putováním po poušti. Když Izraelci překročili Jordán, bylo mu osmdesát. Dalších pět let pak ještě trvalo, než jednotlivé izraelské kmeny obdržely území, jež měly obsadit. Po letech Káleb vyprávěl: "Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš … vyslal z Kádeš-barneje, abych jako zvěd prošel zemí, a já jsem mu podal zprávu podle nejlepšího svědomí. Moji bratří, kteří táhli vzhůru se mnou, zavinili, že lid ztratil odvahu. Ale já jsem se cele oddal Hospodinu, svému Bohu" (Jozue 14:7-8).
Pokud máš ve čtyřiceti negativní postoj, je pravděpodobné, že ho budeš mít i v pětaosmdesáti. I když je možné, že se takového věku ani nedožiješ! Psycholog Martin Seligman prováděl studii mezi několika sty členy jednoho náboženského společenství: rozdělil je do čtyř skupin podle stupně optimismu. Devadesát procent optimistů bylo v pětaosmdesáti stále naživu, kdežto z lidí s negativním postojem jich dosáhlo tohoto věku jen čtyřiatřicet procent.
Na výzvědy vyšlo dvanáct zvědů, ale jenom Jozue a Káleb měli tolik víry, že řekli: "Jistě to dokážeme" (4. Mojžíšova 13:30, přel. z angl.). Po pětačtyřiceti letech nebyla Kálebova odvaha o nic menší! Hádej, co se stalo s ostatními deseti zvědy? Zemřeli. Žádný z nich nedosáhl Kálebova věku. Je to jednoduché: víra a optimismus mohou tvůj život prodloužit o celá léta.
Zdroj:spkd.cz

Cvič se v nesobeckosti (2)

19. června 2015 v 16:29
"Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!" 1. Korintským 10:24
Velcí vůdcové mají často velké ego, a v tom tkví obrovské nebezpečí.
Calvin Miller ve svém díle "Zplnomocněný zprostředkovatel zpráv" formou dopisu popisuje tento problém a jeho negativní důsledky:
"Vážený pane řečníku, vaše ego se stalo hradbou mezi vámi a mnou. Ve skutečnosti vám na mně nezáleží, že? Zajímá vás hlavně, zda je vaše řeč účinná, zda děláte dobrou práci. Máte opravdový strach, že vám nebudu tleskat, viďte? Bojíte se, že se nebudu smát vašim vtipům nebo plakat nad vašimi dojemnými historkami. Jste natolik zaměstnaný tím, jak vaši řeč přijmu, že na mě nijak zvlášť nemyslíte. Snad bych vás i mohl mít rád, ale vy jste tak pohlcen sebeláskou, že o mou lásku vůbec nestojíte. Jestliže vám nevěnuji pozornost, je to tím, že si tu připadám hrozně zbytečný. Když Vás vidím u mikrofonu, vidím Narcise zhlížejícího se v zrcadle: Mám rovně vázanku? Mám uhlazené vlasy? Správné držení těla? Dokonalou frazeologii? Zdá se, že máte pod kontrolou všechno, kromě svého publika. Všechno vidíte tak správně! Kromě nás. Obávám se však, že vaše slepota vůči nám zavinila, že jsme k vám hluší. Promiňte, už musíme jít. Ozvěte se nám někdy jindy. Vrátíme se, až budete natolik upřímný, abyste nás viděl … až vaše sny budou v troskách, vaše srdce zlomené, až vaši pýchu rozbije zoufalství. Pak bude ve vašem světě místo pro nás pro všechny. Pak už se nebudete zabývat tím, jestli tleskáme vašemu virtuóznímu výkonu. Budete jedním z nás."
Zdroj:spkd.cz

Cvič se v nesobeckosti (1)

18. června 2015 v 19:44
"Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši…" Filipským 2:5
Pavel nás nabádá: "… každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu" (Filipským 2:4). Duchovní zralost je schopnost vidět a jednat v nejlepším zájmu druhých. Pro nezralé lidi je obtížné vidět věci z pohledu někoho jiného. Málokdy je zajímá, co je pro druhého nejlepší. V mnoha ohledech jsou jako děti. Michael V. Hernandez v knize "Majetkové právo z pohledu batolete" líčí svět z pohledu typického dítěte:
1) Když se mi to líbí, tak je to moje.
2) Když to držím v ruce, tak je to moje.
3) Jestliže ti to můžu vzít, tak je to moje.
4) Jestliže jsem to měl před chvilkou, tak je to moje.
5) Jestliže je to moje, ať nikdy nikoho ani nenapadne myslet si, že je to tvoje.
6) Jestliže něco dělám nebo stavím, jsou všechny součástky moje.
7) Jestliže něco vypadá jako moje, tak je to moje.
8) Jestliže jsem to zahlédl první, tak je to moje.
9) Jestliže to vidím, tak je to moje.
10) Jestliže si myslím, že je to moje, tak je to moje.
Bohužel ne vždycky s věkem přichází i zralost, někdy věk přichází sám. Musíš bojovat se svým vnitřním sobectvím, a někdy je to celoživotní boj. Je ale důležitý, protože jestli v něm nezvítězíš, zaměříš se nakonec jen na to, co slouží tobě, a budeš přehlížet jiné lidi. V Bibli je řečeno: "Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši…" (Filipským 2:5). Všechno, co Ježíš dělal, dělal pro druhé.
Stručně řečeno: jestliže opravdu chceš jít v Ježíšových stopách, cvič se v nesobeckosti.
Zdroj:spkd.cz

Štědrost se vyplácí

17. června 2015 v 21:03
"… jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám." Lukáš 6:38
Doktor William DeVries, chirurg, který jako první voperoval pacientovi umělé srdce, je typ lékaře, jenž zajde do nemocnice i v neděli, jen aby povzbudil skleslé pacienty. Dokonce jim vymění obvazy, a když si některý z nich chce popovídat, vždycky mu vyhoví. Přátelé o něm říkají, že je jako "rozšlápnutá bota", která dokonale padne všude, kamkoliv vstoupí. K chirurgickému plášti si obuje kovbojské boty a operuje srdce za tónů Vivaldiho. "Vždycky má na tváři úsměv a hledá způsob, jak odstranit problém," říká jeho přítel doktor Robert Goodin. DeVries říká, že nemáš čekat, že ti lidé budou sloužit. Ty máš sloužit jim.
Chuck Swindoll napsal: "Obýváme společný prostor, ale už dávno nemáme společné zájmy. Jako bychom jeli v nějakém výtahu, kde platí pravidla jako: 'Jakékoliv rozhovory, úsměvy nebo oční kontakt bez písemného souhlasu vedení jsou zakázány.' Ztrácíme vzájemný kontakt! Ubývá motivace pomáhat si, povzbuzovat se, a tím více sloužit bližnímu. Přitom právě tyto věci tvoří základ šťastného, naplněného života."
Právě to měl Ježíš na mysli, když řekl: "Kdo je z vás největší, bude váš služebník" (Matouš 23:11). Všechny dary ti Bůh dává nejprve pro potěšení, a potom jako semeno k rozsévání. Dostalo se ti dobrého vzdělání? Máš schopnosti vést druhé? Vyděláváš víc peněz, než potřebuješ? To jsou tvá semena, tak rozsívej! Přečti si Boží zaslíbení ohledně štědrosti, a pak začni dávat dalším to, co ti Bůh dal. To je cesta k nalezení vlastního štěstí!
Zdroj:spkd.cz

Zraněný křesťany (2)

17. června 2015 v 21:01
"Chceš být zdráv?" Jan 5:6
Zraněním se v životě nevyhneš. Jak s nimi ale naložíš, je tvoje volba. Můžeš se rozhodnout zůstat obětí a stále se vracet k tomu, co se nemělo stát, nebo můžeš tuto zkušenost využít, abys vyrostl v síle a moudrosti.
Ježíš se u rybníka Bethesda setkal s člověkem, který třicet osm let ochrnutý ležel na rohoži. Když zjistil, jak dlouho už tam je, zeptal se ho: "Chceš být zdráv?" (Jan 5:6). Po osmatřiceti letech se dalo čekat, že ten muž bude své postižení pokládat za součást vlastní identity. Byl bezmocný tak dlouho, že už přemýšlel jako oběť. "Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka…" (Jan 5:7). Jinými slovy: "Nikdo se o mě nezajímá." Ale Ježíš se zajímal. Přikázal mu, aby vstal a chodil. Ten muž v tu chvíli potřeboval víru k překonání zakořeněných pocitů beznaděje a sebelítosti; když však poslechl Ježíše, byl na místě uzdraven.
Bůh ti uzdravení nikdy nevnucuje, ani když trpíš. Musíš sám chtít být zdráv a vědomě se rozhodnout přijmout fakt, že Boží milostí je to možné. Přiznejme si: církev tvoří nedokonalí lidé, kteří občas mluví neuváženě a zraňují druhé. To ale není důvod k opuštění církve! Byli jsme "… povoláni v jedno společné tělo" (Koloským 3:15). Navíc pokud nevnímáš žádné povolání, nesytíš se pravidelně duchovní stravou a nic tě nenaplňuje, začneš duchovně hynout. Vybrat si uzdravení vyžaduje stejnou námahu, jako zvolit si bezmocnost. Výsledky jsou ale velmi rozdílné. Jedna volba tě nechá paralyzovaného událostmi, druhá ti dá naději do budoucnosti. Kterou z nich si vybereš?
Zdroj:spkd.cz

Zraněný křesťany (1)

15. června 2015 v 18:52
"… jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!" Žalm 86:17
Zranil tě některý křesťan, když tě odsoudil, místo aby projevil účast a pomohl ti? Nebo se o tebe nezajímal, když jsi potřeboval duchovně podepřít a pomoci znovu najít své právoplatné místo v Boží rodině? Většina lidí, kteří byli zraněni jinými křesťany, by snadno přesvědčila porotu, že se to nikdy nemělo stát. To je pravda. Jenže se stalo. Když se k tomu budeš stále vracet, nic na tom nezměníš, ale změní to tebe, a ne k lepšímu. Zamysli se: kdyby tě přepadli a skončil bys v nemocnici, trávil bys všechen čas přemýšlením o člověku, který tě zbil? Ne. Tvým hlavním cílem by bylo se co nejrychleji uzdravit a jít dál. Je ironií, že u tělesných zranění hledáme pomoc okamžitě, kdežto u citových máme sklon zabývat se problémem místo jeho řešením. Co tedy s tím? Máš tyto možnosti:
1) Stále se k tomu vracet. Když neustále vykládáš druhým, co se stalo, posiluješ a oživuješ svou bolest.
2) Potlačovat to v sobě. To udělal David: "Mlčel jsem … vysýchal mně morek jako v letním žáru" (Žalm 32:3-4).
3) Zpracovat to. Znamená to, že budeš ochoten odhalit oblasti, v nichž jsi byl zraněn a otevřeš se pro přijetí Boží milosti. Tehdy zjistíš, že Bůh "… uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje" (Žalm 147:3).
4) Sdílet se o tom. Bible nás vyzývá: "Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni" (Jakub 5:16).
Jsi-li moudrý, zvolíš třetí a čtvrtou možnost.
Zdroj:spkd.cz

Osoba, jakou tě Bůh plánoval mít

14. června 2015 v 21:22
"Jsme … stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil." E­fezským 2:10
Bůh tě stvořil a ví, kým tě zamýšlel mít. Připravil "dobré skutky", které máš dělat. Není to ale, jako když napíšeš partnerovi nebo zaměstnancům seznam úkolů, které mají udělat. Jsou to směrovky, které tě vedou k tvému skutečnému "já". Tvůj duchovní život se nemá omezovat na několik náboženských aktivit. Potřebuješ Boží zmocnění, aby ses stal člověkem, jímž tě Pán zamýšlel mít. Ale stejně jako štěstí nedosáhneš tím, že jej učiníš svým cílem, ani člověkem podle Božího záměru se nestaneš tak, že se zaměříš na sebe. Úspěch je spojen s ušlechtilejší vizí a nedosáhneš jej tím, že se budeš snažit být "jednička". Úspěšní lidé přinášejí požehnání druhým a dělají to v neočekávaných chvílích a ve skromnosti.
V každém z nás se občas projeví naše úspěšné "já". Například řekneš něco inspirativního; dáš najevo účast; odpustíš staré zranění; projevíš obětavost v dávání; včas se zarazíš a neřekneš něco, co bys normálně vyhrknul. Když něco takového uděláš, zahlédneš na okamžik záměr, k němuž tě Bůh stvořil.
Jedině Pán zná všechny tvé možnosti a vždy tě směruje k nejlepší verzi tvého "já". Používá k tomu mnoha nástrojů a nikdy nespěchá, což může být frustrující. On ale používá i tvou frustraci, aby tě učil trpělivosti. Nikdy není zklamaný tím, jak dlouho ti to trvá, a raduje se z každého tvého růstu. On má větší zájem na tom, abys dosáhl plnosti svého potenciálu, než máš ty sám.
Zdroj:spkd.cz

Prosperuješ? (2)

11. června 2015 v 16:02
"Jsou zasazeni v domě Hospodinově, kvetou na nádvořích našeho Boha." Žalm 92:14, ČSP
V tvém nitru probíhá boj mezi tvým prosperujícím "já", které Pán stvořil, a tím strádajícím "já", kterým se cítíš být. Nechápeš, co se děje. Tvé strádající "já" se cítí nesvé a nespokojené. Přitahují tě zlozvyky, které dokáží nespokojenost dočasně utlumit, např. bezmyšlenkovité sledování televize, přílišné pití, pohlavní nevázanost či přehnané utrácení. Myšlenky ti automaticky krouží kolem strachu a hněvu. Připadá ti, že nemá cenu se učit. Většinu času myslíš na sebe. Naproti tomu tvé prosperující "já" se snaží prosadit pozitivní myšlenky:
1) Ve tvém duchu. Uvědomuješ si, že začínáš dostávat nápady a energii z jakéhosi vnějšího zdroje. Jsi zmocněn Božím Duchem. Říká se tomu inspirace, což doslova znamená "Bůh vdechl". Bůh vdechuje do tvého nitra, ty povstáváš k životu a tvůj život získává cíl.
2) Ve tvé mysli. Tvé myšlení je radostné a pokojné. Toužíš rozdávat lásku a učit se. Doslova se proměňuješ "… obnovou své mysli" (Římanům 12:2).
3) Ve tvém čase. Denně se probouzíš s vědomím, že nikdy nejsi příliš mladý na úspěšný prosperující život. Mozart komponoval skvělé skladby, když mu bylo pět let. Timoteovi Pavel napsal: "Nikdo ať tebou nepohrdá proto, že jsi mladý…" (1. Timoteovi 4:12). Stejně tak víš, že nikdy nejsi ani příliš starý. Americká lidová umělkyně, známá jako "babička Moses", začala v šedesáti devíti malovat a Marc Chagall některá svá nejlepší díla vytvořil, když překročil devadesátku.
Je pokořující přiznat si, že nemůžeš být vším, čím bys být chtěl. Jakmile se s tím však smíříš a začneš se snažit co nejvíce rozvinout to, k čemu tě Bůh stvořil, bude se ti dařit.
Zdroj:spkd.cz

Prosperuješ? (1)

10. června 2015 v 18:21
"… Bůh … nás učinil, a ne my sami sebe…" Žalm 100:3
Potřebuješ novou motivaci? Podívej se na palmu. Vezmi si od ní několik ponaučení:
1) Můžeš ji pokácet, ale nemůžeš ji zabít! U většiny stromů jsou nerostné látky a živiny potřebné pro přežití na povrchu, hned pod kůrou. Proto po skácení stromy rychle hynou. U palmy je to jinak. Živiny čerpá z nitra, proto se jí daří dobře, dokonce i za útoku. Poslouchej: "Tento poklad máme … v hliněných nádobách…" (2. Korintským 4:7). Je to úžasné: i když hliněná nádoba zvenčí praskne nebo se nějak poškodí, poklad uvnitř je v bezpečí, mimo dosah nepřítele!
2) Může se ohýbat, ale nezlomí se. Tropické větry dokáží vyvrátit většinu stromů, ale palmu ne: palma se ve vichřici ohýbá, někdy až úplně k zemi, ale když bouře pomine, znovu se napřímí a v místě, kde byla ohnutá, dokonce zesílí. Jak krásný obraz! Pán nás stvořil tak, abychom se mohli ohnout, ale nezlomili se, protože Bůh nám dává "… sílu, která vydrží nesnesitelné a přelévá se do radosti" (Koloským 1:11, přel. z angl.).
3) Hloubka u ní vždy přesahuje výšku! Zatímco kořeny většiny stromů sahají jen pár metrů pod zem, u palmy mohou jít do hloubky stovek metrů, odkud čerpají vodu. David řekl: "Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!" (Žalm 42:2).
Jdi do hloubky, pracuj na svém vztahu k Bohu a nebudeš nikdy vyprahlý, nikdy tě nic nevykoření ani neodvane!
Zdroj:spkd.cz

Někdo tě stále sleduje

9. června 2015 v 20:22
"Tak ať svítí vaše světlo před lidmi…" Matouš 5:16
Jeden reportér se zeptal slavného hráče košíkové Joa DiMaggioa: "Vypadá to, jako byste pokaždé hrál se stejným nasazením. Honíte se za míčem ve vzduchu, sbíráte všechny přízemní míče, a to i když Yankees s převahou vyhrávají a už to není možné zvrátit. Proč to děláte?" DiMaggio odpověděl: "Pokaždé si připomínám, že by na tribuně mohl být někdo, kdo mě ještě nikdy předtím neviděl hrát."
Takový způsob nesobeckého uvažování je dobré si osvojit a zachovávat, abys mohl v dobrém ovlivnit lidi pro Boha. Stojí to energii a cílevědomost, ať už pracuješ s jednotlivcem nebo se skupinou, ale vyplatí se to. Židovského předáka Nikodéma přitáhlo ke Kristu to, že poslouchal jeho vyučování a zpovzdálí sledoval jeho činy. Je pravda, že přišel za Ježíšem v noci, protože se bál výsměchu. Nicméně přišel, protože nedokázal zůstat stranou (viz Jan 3:1-21).
Pavel napsal, že jsme listem, který všichni "… znají a mohou číst" (2. Korintským 3:2). I tebe někdo sleduje, jak se vypořádáváš s problémy, jak jednáš se svou rodinou a zaměstnanci, co děláš, když nemáš šéfa za zády, a jak reaguješ na kritiku nebo na pokušení. Nezklam ho. Ježíš řekl: "Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích" (Matouš 5:14-16).
Zdroj:spkd.cz

Babička Evelyn (2)

8. června 2015 v 19:55
"Jistě to dokážeme." 4. Mojžíšova 13:30, přel. z angl.
Tady je závěr příběhu Evelyny Brand. Když jí bylo sedmdesát let, její domovská misijní organizace jí sdělila, že jí už neprodlouží podporu na další pětileté období. Ona však zaujala postoj Káleba: "Jistě to dokážeme" (4. Mojžíšova 13:30, přel. z angl.). Konala se rozlučková slavnost a lidé jí přáli šťastný návrat domů. Ona jim odpověděla: "Prozradím vám malé tajemství. Já nejedu domů. Zůstanu v Indii." Za prostředky, které jí tajně propašovali, si postavila malou chatrč. Pak si koupila poníka, aby mohla objíždět hory: ano, tato sedmdesátiletá žena se rozhodla jezdit na koni po vesnicích a vyprávět lidem o Ježíši. Následujících pět let to dělala na vlastní pěst.
Když jí bylo sedmdesát pět let, upadla a zlomila si kyčel. Syn Paul Brand, vynikající lékař, jí řekl: "Mami, už ses naběhala dost, Bůh tě používal. Teď je čas s tím skončit. Můžeš se vrátit domů." Ona ale řekla: "Ne, já se domů nevrátím." Dalších osmnáct let jezdila na koni od jedné vesnice ke druhé. Nezastavily ji pády, úrazy, nemoci ani stárnutí. Nakonec, když dosáhla věku devadesáti tří let, už nemohla na koni jezdit. Tehdy ji lidé, kteří svou babičku Evelyn tolik milovali, posadili na nosítka a sami ji nosili od vesnice k vesnici. Tak prožila ještě dva roky, kdy ji přinášeli na nosítkách jako dar, aby pomáhala těm nejchudším z chudých. Zemřela, ale nikdy "neodešla do důchodu". Ona prostě "absolvovala".
Zdroj:spkd.cz

Babička Evelyn (1)

8. června 2015 v 19:54
"Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil…" Kazatel 9:10
Evelyn Brand prožila Boží povolání odjet do Indie. Pro osamělou ženu v roce 1909 to znamenalo vyzbrojit se pořádnou dávkou víry. Provdala se za mladého muže jménem Jesse a společně začali sloužit indickým venkovanům. Přinášeli jim vzdělání, lékařskou pomoc a budovali cesty, aby snížili izolaci chudých. Celých sedm let se jim nepodařilo přivést nikoho k obrácení. Potom kněz jedné místní kmenové oblasti dostal horečku a na smrt onemocněl. Nikdo se neodvažoval k němu přiblížit, jen Evelyn a Jesse o něj pečovali. Když umíral, řekl: "Tento Bůh, Ježíš, musí být pravým Bohem, protože jenom Jesse a Evelyn mě při mém umírání ošetřovali." Kněz jim svěřil své děti, aby se o ně postarali, až zemře. To v této části světa vyvolalo duchovní průlom. Lidé začali studovat Ježíšův život a učení a zástup jeho následovníků rostl.
Po třinácti letech plodné společné služby Jesse zemřel. Tehdy bylo Evelyn padesát let a každý čekal, že se vrátí do Anglie. Ona to ale neudělala. Zůstala ve věrných službách své misijní organizace dalších dvacet let. Na míle daleko byla známá a milovaná jako "babička Evelyn".
Když jí bylo sedmdesát, navštívil ji její syn Paul. Tehdy o své mamince řekl: "Takhle se má stárnout. Odhoď vše ostatní a lidé okolo tebe uvidí jen lásku" (viz 1. Korintským 13:1-2).
Zdroj:spkd.cz

Bůh ví, co jsi udělal

6. června 2015 v 20:09
"Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé." Ka­zatel 12:14
Jednou z hlavních Božích charakteristik je vševědoucnost. Toto slovo se skládá ze dvou částí. První tvoří "vše", druhou "vědoucnost", která souvisí s poznáním. Znamená to, že vševědoucí Bůh ví o všem, co řekneš, ví o všem, co si myslíš, a ví o všem, co děláš.
Jeden bohatý starý muž, který byl téměř hluchý, dostal naslouchadlo. Když šel na pravidelnou kontrolu, lékař mu řekl: "Vaše rodina je určitě šťastná, že teď slyšíte." Děda odpověděl: "Vlastně jsem jim o tom naslouchadle ani neřekl. Jenom posedávám a poslouchám, co si povídají - a už jsem dvakrát změnil poslední vůli!"
Bůh ti chce žehnat, ale tvůj hřích a neposlušnost mu mohou bránit, aby to mohl dělat. Když David spáchal cizoložství s Batšebou, pokusil se to skrýt. Bůh ho ale konfrontoval. V Božích očích je jen jedna věc horší než hřích: tvoje neochota k hříchu se přiznat. David nakonec přiznal pravdu a modlil se: "Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích" (Žalm 51:6). Potom dodal: "Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh" (Žalm 51:9). Všimni si dvou důležitých slov: první je "yzop", což znamená větvičku namočenou v krvi během svátku Pesach, druhé je "umyj". David potřeboval duchovní koupel a Bůh mu ji dal. Ve skutečnosti je to tak, že: "Veškeré dílo Bůh postaví před soud … ať dobré či zlé" (Kazatel 12:14). Nezáleží na tom, jak zle jsi selhal. On tě očistí, odpustí ti a obnoví tvou radost.
Zdroj:spkd.cz

Hledání vlastní hodnoty (3)

5. června 2015 v 15:55
"Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena." Ří­manům 8:18
Předtím, než byl poslán do Osvětimi, studoval Viktor Frankl knihu "Nalezení významu života". Když mu pak najednou vzali oblečení, i s rukopisem, který ukryl v podšívce svého pláště, kladl si otázku, zda jeho život vůbec má nějaký smysl. Pak se stalo něco zvláštního: nacisté mu dali hadry jiného vězně, kterého právě poslali do plynové komory. V kapse Frankl našel list, na němž byla židovská modlitba z páté knihy Mojžíšovy: "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou" (5. Mojžíšova 6:4-5). "Jak jinak mám rozumět takové shodě okolností, než že mám své myšlenky žít, místo toho, abych je jenom dával na papír?" ptal se sám sebe. Později napsal: "Nic na světě ti tolik nepomůže přežít jako vědomí, že tvůj život má smysl. Kdo má důvod, aby žil, je schopen vydržet téměř cokoliv."
Charles Dickens byl chromý. Georg Friedrich Händel také. Homér byl slepý. Platón byl hrbatý. Sir Walter Scott byl ochrnutý. Apoštol Pavel strávil mnoho času a konec svého života ve vězení. Co všem těmto lidem dávalo vytrvalost k překonávání okolností? Měli cíl! Každý z nich měl vizi, poháněnou vnitřním ohněm, který nemohl být uhašen. Našli smysl, jenž byl větší, než jakékoliv okolnosti. Jak jsi na tom ty?
Zdroj:spkd.cz

Hledání vlastní hodnoty (2)

4. června 2015 v 20:36
"Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen…" ­Žalm 139:14
O posílení vlastní hodnoty usilujeme všemožnými způsoby. Myslíme si, že když se připojíme k někomu mimořádnému, staneme se mimořádnými i my. Snažíme se, aby náš odkaz žil déle, než bude trvat náš život. Když si miliardář uvědomí, že zemře dřív, než stihne utratit peníze, založí nadaci. Ze stejného důvodu máme děti. Doufáme, že až zemřeme, naši potomci si jednoho dne vzpomenou na "starého dobrého tátu" nebo na "starou milou mámu" a náš život tak bude pokračovat skrze životy jejich.
Známý ateista Bertrand Russel řekl: "Věřím, že až zemřu, moje kosti shnijí a z mého ega nic nezůstane." Ptáš se, zda to může být pravda? Ne, není! Ježíš řekl: "U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě" (Matouš 10:30). Není to úžasné? Věnujeme pozornost řadě různých věcí, např. kolik peněz máme na účtu, kolik máme benzínu v nádrži nebo kolik vážíme. Ale vlasy? Upravujeme je, barvíme, stříháme, ale nepočítáme je. Bůh ano! On naplánoval tvůj život, všechno o tobě ví a miluje tě.
Žalmista napsal: "Tys to byl, kdo učinil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. Jak si vážím divů, které konáš, Bože!" (Žalm 139:13-17).
Zdroj:spkd.cz

Hledání vlastní hodnoty (1)

3. června 2015 v 21:10
"… jsi můj." Izajáš 43:1
Dean Martin zpíval hit "Dokud tě nikdo nemiluje, nejsi nikým". Tento text odhaluje naše nejhlubší obavy. Chceme, aby náš život byl důležitý, aby něco znamenal. Nejvíc se bojíme toho, že přijdeme a odejdeme, a nikdo si toho nevšimne! Zdá se nám, že nemáme dostatečné vzdělání, trápíme se svou finanční pozicí ve společnosti i svým vzhledem. Proto nás mrzí, když nám kamarád zapomene zavolat, když učitel zapomene naše jméno nebo když si kolega přivlastní zásluhu za něco, co jsme udělali my. Dychtíme po pozornosti, v konverzaci se chlubíme jmény důležitých lidí, na kola aut si dáváme honosné poklice. Módní návrháři nás přesvědčují: "Jen když budeš nosit naše džíny, budeš něco znamenat!" Takže vyrazíme do obchodu a utratíme polovinu platu za italské džíny. Jenže potom - hrůza všech hrůz - se změní styl z upnutých džín na volné, z vybledlých na černé, a my stále nosíme ty včerejší a cítíme se jako včerejší televizní zprávy.
Stručně řečeno: vlastní hodnotu nemůžeš získat vnějšími věcmi. Je to vnitřní práce. Tvoje vědomí důležitosti musí pocházet od někoho, komu důvěřuješ, o kom víš, že se nikdy nezmění, kdo o tobě ví i to nejhorší, a přesto vždycky věří v to nejlepší. Existuje jediný takový zdroj: Bůh. Takže čti dál: "Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: 'Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel … Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný…'" (Izajáš 43:1-4).
Zdroj:spkd.cz

Studuj svou Bibli (2)

2. června 2015 v 19:56
"Veselím se z cesty tvých svědectví…"  Žalm 119:14
Před studiem Bible se modli. Pros Pána, aby tě očistil od všech vědomých hříchů a naplnil tě Duchem svatým, abys s ním měl při čtení obecenství. Cílem studia Bible přeci není jen získat nová zjevení a nová pravidla, ale hlavně budovat společenství s jejím autorem.
Žalmista řekl: "Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova" (Žalm 119:9). Hřích nezruší tvůj vztah s Kristem. Brání ti ale mít s ním obecenství, které potřebuješ, abys mohl rozumět jeho Slovu a mohl jej uvádět do praxe. Proto, než začneš zkoumat Písmo, pros Boha, aby zkoumal tvé srdce. Pavel napsal: "Neduchovní člověk … nemůže přijmout dary Ducha Božího … Ducha může poznat jedině duch - Boží Duch a náš duch v otevřeném obecenství…" (1. Korintským 2:14-16, přel. z angl.).
Někdy můžeš jedno místo z Písma číst x-krát, a přesto nechápeš, co ti Bůh chce ukázat, dokud neřekneš: "Otevři mi oči…" (Žalm 119:18). Až ti Bůh otevře oči, tvůj postoj ke studiu Bible se promění. Roztoužíš se po Božím Slovu a budeš si je vychutnávat, jako když hladový člověk hoduje u stolu přetékajícího dobrým jídlem. Tvá víra poroste. Pavel to vyjádřil slovy: "'Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.' Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží" (1. Korintským 2:9-10).
Zdroj:spkd.cz

Studuj svou Bibli (1)

1. června 2015 v 19:06
"Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého." Žalm 119:18
Probereme si několik praktických námětů, jak můžeš získat větší užitek ze studia Bible. Zařaď je do svého programu, jinak ti nepomohou:
Nauč se říkat "ne" věcem, které nejsou důležité. Největší překážku ve studiu Bible pro mnohé z nás představuje televize. Průměrný člověk ji sleduje více než čtyři hodiny denně. Spočítej si to: za rok to je dohromady jedenašedesát dní, celé dva měsíce! Průměrný člověk tak v osmnácti letech viděl už dvě stě tisíc násilných činů, z toho šestnáct tisíc vražd. Ve věku pětašedesáti let strávil sledováním televize celých devět a půl roku. Naproti tomu, pokud jsi od narození do pětašedesáti pravidelně na hodinu navštěvoval nedělní školu, absolvoval jsi dohromady pouze necelých pět měsíců biblického vyučování. Není divu, že máme potíže s duchovním životem.
Zaveď si řád. Vyhraď si pro studium Bible pevnou denní dobu a nedovol, aby ti ji něco narušilo. Sám víš, zda jsi "skřivan" nebo "sova"; vyber si tedy čas, kdy se můžeš nejlépe soustředit, kdy jsi fyzicky, emocionálně i duchovně v co nejlepším stavu, kdy tě nic nerozptyluje a nikam nespěcháš. Pokud nechceš dobu svého biblického studia prospat, nepouštěj se do něj, když jsi unavený nebo hned po vydatném jídle. Může se stát, že duch je připraven, ale tělo slabé. Pořiď si sešit a zapisuj si, co tě zaujalo nebo co ti Bůh řekl. Poznámky ti pomohou ujasnit si, co čteš, upevnit se ve Slovu a dodat mu osobní rozměr. Klaď si nad Písmem otázky: "Co si mohu z tohoto úseku vzít?" To ti pomůže, aby Boží Slovo zakořenilo ve tvé mysli a osvěžilo se ti v paměti, až bude třeba z něj něco uvést do praxe.
Zdroj:spkd.cz

Kristova vůně

31. května 2015 v 19:37
"Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu…" 2. Korintským 2:15
"Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k lidem, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu" (2. Korintským 2:15-16).
Když římská armáda vyhrála bitvu, nechala poražené nepřátele v řetězech pochodovat ulicemi. Součástí oslav bylo také pálení kadidla na soustavě oltářů po celém městě. Tak i ti, kteří nemohli vidět průvod, věděli, že armáda zvítězila, protože cítili kadidlo. Vůně kadidla byla symbolem jejich vítězství.
Můžeme si z toho vzít lekci. Jako Kristovi následovníci jsme povoláni, abychom šířili jeho životadárnou vůni (viz 2. Korintským 2:14). Zapomeň na Estée Lauder a Chanel No. 5. Tvůj život by měl být natolik prostoupen Boží přítomností, že lidé kolem tebe by to měli cítit. Koneckonců ty sám jsi tím nejpřesvědčivějším důkazem, že Ježíš žije ve svých dětech a dobře se mu daří. Ve velkých evropských katedrálách můžeš vidět nádherná vitrážová okna, na nichž jsou vyobrazeny důležité události Kristova života. Je dobré ocenit takový řemeslný um, ale Bůh nepotřebuje chrámová okna k tomu, aby mohl vyprávět svůj příběh. Používá si k tomu znovuzrozené, připravené a nadšené křesťany. Všiml sis někdy, že čím déle spolu manželé žijí, tím více začínají mluvit a jednat podobně? S námi je to stejné: čím více času trávíme s Ježíšem, mluvíme s ním, meditujeme nad jeho Slovem a užíváme si jeho přítomnost, tím více se lidé budou ptát: "Co je to za parfém, jaký používáš?"
Zdroj:spkd.cz

Buď otevřený vůči napomenutí

31. května 2015 v 19:36
"Nadarmo jsem bil vaše syny, nedali jste se napomenout." Je­remjáš 2:30
Jak reaguješ, když tě někdo napomene? Urazíš se? Vyložíš si to jako odmítnutí? Bráníš se? Sestřelíš posla špatných zpráv a ujistíš se, že už za tebou nikdy nepřijde? Spočítáš mu to a řekneš: "Ve srovnání s tím, čeho já jsem v životě dosáhl, jsi ty absolutní nula"? Propadneš sebelítosti a myslíš si, jak máš těžký život, protože ti lidé nerozumí a neoceňují tě?
Potřebujeme lidi, kteří k nám budou upřímní. Proč? Protože se snadno necháváme zaslepit svým egem! Když Bůh někoho pošle, aby tě napomenul, dělá to proto, že chce pro tebe to nejlepší. Jeho ochota tě napomenout ve skutečnosti dokazuje, jak moc mu na tobě záleží. "Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti" (Židům 12:8). Proto zkontroluj svůj rodný list! Lidé, kteří jsou otevření vůči napomenutí, obecně mívají tyto čtyři vlastnosti:
1) Soudnost. Když se mýlí, jsou schopni to přiznat dříve, než jsou konfrontováni.
2) Poučitelnost. Jsou ochotni slyšet, rychle se učí a vždycky jsou otevření pro radu.
3) Dostupnost. Nesnaží se ti vyhnout.
4) Poctivost. Jsou oddaní pravdě bez ohledu na to, jak moc to bolí.
Připadá ti, že to je vysoký standard? Máš pravdu! Je to standard, jakému se pýcha brání a od kterého křehké ego utíká. Každý máme v sobě něco, co nás nutí chtít dobře vypadat, místo toho, abychom se snažili skutečně se stát dobrými. Takže když Bůh do tvého života pošle lidi, kteří tě milují natolik, že jsou k tobě upřímní, buď vůči nim otevřený. Závisí na tom tvůj osobní růst a úspěch.
Zdroj:spkd.cz

Příběh Josefův, ale i tvůj

29. května 2015 v 16:18
"… Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo … zachoval naživu četný lid." 1. Mojžíšova 50:20
Josefův příběh se dá krátce shrnout do jediné věty: jeho bratři jej hodili do jámy, jeho šéf ho nechal vsadit do vězení, ale Bůh ho posadil na trůn. Poučení, jaká si z toho můžeme vzít, jsou tato:
1) Tvá vize se může vyvíjet jinak, než jsi čekal. Jako chlapec měl Josef sen o tom, že bude v postavení, kde bude mít moc. Bůh měl ale v plánu ještě něco většího: záchranu národa. To, co pro tebe Bůh plánuje, často přesahuje tvé očekávání; je to požehnání pro druhé, které podporuje jeho království na zemi.
2) Když to vypadá, že prohráváš, učíš se. Když se setkáš s nespravedlivým zacházením a problémy, stěžování ti nepomůže. Navíc když reptáš, nerosteš! Z každé zkušenosti se můžeš něco naučit. Proto sbírej zkušenosti a jdi kupředu. Když tě život sráží dolů, dej si pozor, aby tě srazil jenom na kolena.
3) Usiluj o to, aby tě povýšil Bůh, místo toho, aby ses snažil o povýšení sám. Pokaždé, když se Josef pokusil sám sebe vyvýšit, obrátilo se to proti němu. Podívej se, co se stalo, když požádal královského číšníka, svého spoluvězně, aby ho doporučil faraónovi: "Nejvyšší číšník si však na Josefa nevzpomněl; zapomněl na něho" (1. Mojžíšova 40:23). Josef se tvrdým způsobem naučil, že úspěch přichází od Boha, a že mu za to máme vzdávat čest. Opravdu, jediné povýšení, které se počítá, je to, které přichází od Boha. Proto se modli: "Pane, pomoz mi vidět problémy jako odrazový můstek k dospělosti. Dej mi trpělivost čekat na povýšení, které přichází od tebe. Pomoz mi pamatovat na to, že jsem požehnaný z jediného důvodu: abych byl požehnáním pro druhé."
Zdroj:spkd.cz

Duch svatý (4)

28. května 2015 v 10:26
"Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy…" 2. Korintským 4:17
Všechno, co dělal Ježíš pro své následovníky, dělá Duch svatý pro nás. Ježíš učil; Duch svatý nás učí. Ježíš uzdravoval; Duch svatý nás uzdravuje. Ježíš utěšoval; Duch svatý nás utěšuje. Ježíš nás staví do nových životních období a posílá Přímluvce, aby byl s námi. Jdeš životem ve společnosti Ducha svatého, který tě všemu naučí a připomene ti všechno, co ti řekl (viz Jan 14:26). Proto když přichází změna, přijmi ji a nebraň se jí. Změna není jenom součástí života; je i nezbytnou součástí Boží strategie pro tvůj život.
Bůh mění naše povolání, aby si nás mohl použít ke změně světa. Zemědělec Gedeón se stal generálem. Venkovská dívka Marie se stala Kristovou matkou. Rabín Pavel se stal světovým evangelistou. Josefa Bůh změnil z malého bratříčka v egyptského vládce. Pastýře Davida proměnil v krále. Petr chtěl rybařit v Galilejském moři; Kristus ho povolal, aby vedl prvotní církev. Bůh nám dává povolání.
Jak to ale je s bolestivými změnami, kterým je těžké porozumět? Je to jako s dítětem v děloze: vyvíjí se, aby bylo připraveno pro důležitější období mimo dělohu. Uvnitř má maximální pohodlí a bezpečí, ale Boží záměr pro svůj život může naplnit jenom mimo dělohu. Tvůj život v tomto světě je prostě přípravou pro život ve světě příštím. Proto Pavel napsal: "Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy…" (2. Korintským 4:17). Věčná sláva - to je něco, co si stěží dokážeš představit!
Zdroj:spkd.cz

Duch svatý (3)

28. května 2015 v 10:24
"… Duch svatý … ten vás naučí všemu…" Jan 14:26
Odcházející učitel může žákům představit svého nástupce. Stejně nám Ježíš představuje Ducha svatého. A jakou zvučnou podporu mu dává! Nazývá jej svým "Zástupcem". Duch svatý, který je v tobě, přichází v Kristově jménu se stejnou autoritou a stejnou mocí. Je povzbudivé to vědět, když vstupuješ do nového období života, v němž tolik věcí bude fungovat jinak.
Různé překlady tohoto verše dávají Duchu svatému různé názvy. V biblickém překladu Message je místo slova "Přímluvce" použito "Přítel". V překladu New King James je nazýván "Pomocníkem", v překladu Amplified Bible je označován jako "Přímluvce, Obhájce a Ten, kdo posiluje". V řeckém originálu je Duch svatý nazýván "paraklétos"; toto slovo je složené ze dvou částí: "para", což znamená "po boku" a "klétos", což je "ten, kdo je ti přidělen".
Duch svatý ti byl přidělen, aby šel po tvém boku. On je ztělesněním Ježíše v tobě. Chápeš, jak moc učedníci potřebovali takové povzbuzení? Je čtvrteční večer před ukřižováním. Do východu slunce všichni opustí Ježíše. Do dvaceti čtyř hodin bude Ježíš viset na kříži a jim se bude zdát, že se jejich svět převrátil vzhůru nohama. Ježíš ale chce, aby věděli: "Nikdy nebudete čelit budoucnosti bez mé pomoci." To samé platí i pro tebe. Ať tvá cesta vede kamkoliv, on je ti po boku. Jeden skladatel písní napsal: "On jde se mnou, mluví se mnou. Říká mi, že jsem jeho. Radost, kterou prožíváme, když jsme spolu, nikdo jiný nikdy nepoznal."
Zdroj:spkd.cz

Duch svatý (2)

26. května 2015 v 13:15
"… a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky…" Jan 14:16
Šalomoun v Bibli vyjmenovává dvacet osm různých životních období: "Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje" (Kazatel 3:2-8).
O tvých životních obdobích rozhoduje Bůh. Žalmista řekl: "… moje budoucnost je ve tvých rukou…" (Žalm 31:16). Co bys měl dělat, když vstoupíš do nového období života? Požádej Ducha svatého o pomoc, protože on je "Přímluvce". Ježíš řekl svým učedníkům: "… a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky…" (Jan 14:16). Když potřebuješ rádce, protože si nejsi jistý, co máš dělat nebo kudy jít, Duch svatý je ti k dispozici a povede tě. Proto musíš být vnímavý, když zdůrazní určitou část Písma, kterou čteš, když do tvé mysli zasadí neodbytnou myšlenku, která neodchází, nebo když k tobě mluví prostřednictvím tvých přátel. Pokud nechceš, nemusíš být sám. Prostě se poraď s "Přímluvcem", který je v tobě.
Zdroj:spkd.cz

Duch svatý (1)

26. května 2015 v 13:14
"Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám…" Jan 14:27
Život přináší překvapení. Některá jsou vítaná, jiná ne. Jeden rok trávíš dovolenou na pláži, další rok je pláž pokrytá olejem. Jeden měsíc hodnota tvých akcií prudce stoupá a tvé investice rostou, a pak se najednou všechno zhroutí. "Mozky", o kterých sis myslel, že celý ten systém řídí, sedí na zasedání parlamentu a říkají: "Tohle jsme nikdy nepředpokládali." V těch vzácných obdobích, kdy ti připadá, že se svět zklidnil, buď na pozoru! V tlustém střevě se objeví zhoubný nádor nebo se sousedstvím prožene prudká bouře a poničí střechy, stromy a auta. Co tedy dělat?
Když Ježíš oznámil svým učedníkům, že od nich odchází, propadli panice. Proto jim řekl: "Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!" (Jan 14:26-27).
Potřebuješ si uvědomit přítomnost Ducha svatého, který žije v tobě, a budovat s ním vztah. On není nějaké "to" nebo nějaká "věc"; není to ani éterický duch, který je mimo tvůj dosah. On je Kristův zástupce. Je ochoten tě naučit to, co nevíš, a připomenout ti věci, které tak snadno zapomínáš. Nejlepší ale je, že dá pokoj tvé mysli a srdci, bez ohledu na to, co tě v životě potká.
Zdroj:spkd.cz

Nauč se čekat na Boha

24. května 2015 v 20:13
"… ti, kdo očekávají na Hospodina, nabývají nové síly…" Izajáš 40:31, ČSP
Prorok Izajáš nám o Bohu sděluje: "Unavenému dává sílu a bezmocného zahrnuje zdatností. Chlapci ochabnou a unaví se a mládenci vyčerpáním padají, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se na křídlech jako orli; běží, a neunaví se, chodí, a neochabnou" (Izajáš 40:29-31, ČSP).
Když je orel na zemi, nemůže se bránit útoku predátorů, jako jsou hadi a vlci. Na zemi je jeho okolí danou realitou, kterou nemůže změnit. Jak to tedy vyřeší? Vznese se do výše! Ze vzduchu vypadá všechno jinak. Výška, v níž se vznáší, mění jeho pohled a perspektivu. To samé můžeš udělat i ty, protože: "… ti, kdo očekávají na Hospodina, nabývají nové síly…" (Izajáš 40:31, ČSP).
Zde jsou dvě ilustrace, co to znamená očekávat na Boha:
1) Tak jako orel čeká na teplý proud vzduchu, jenž jeho široká křídla vynese k nebi, stejně tak i ty musíš zůstávat v Boží přítomnosti se srdcem nasměrovaným k Bohu. Máš povinnosti a požadavky? Ano, ale nic z toho není tak důležité jako toto. Proč? Protože pokud se nedostaneš do Boží přítomnosti a nezůstaneš tam, Bůh tě neobčerství a neobnoví, a ty prostě neobstojíš.
2) Stejně jako pozorný číšník v dobré restauraci, jehož jediným cílem je tě potěšit, budeš čekat na Boha, citlivý na jeho hlas a vydaný jeho vůli. Vyčerpaly tě tlaky života? Sledování televize tě může na čas zabavit, ale neobnoví to, co ti život vzal. To může udělat jedině Bůh. Proto se nauč na něj čekat.
Zdroj:spkd.cz

Dones je k Ježíši

23. května 2015 v 16:11
"… shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní." Matouš 18:19
Čtyři muži přinesli k Ježíši ochrnutého člověka. Když se kvůli davu nemohli k němu dostat, odkryli střechu nad místem, kde byl, a spustili lůžko s ochrnutým dolů. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "… vstaň, vezmi své lože a jdi" (Marek 2:11). Příběh tohoto muže nám ukazuje, že někteří lidé nejsou schopni se dostat k Ježíši sami; znemožňuje jim to jejich stav. Všimni si zde tří důležitých věcí:
1) Bylo k tomu zapotřebí čtyř lidí, kteří měli víru. Duchovní synergie působí zázraky. Proto hledej modlitební partnery, kteří budou stát spolu s tebou. Ježíš řekl: "… shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní" (Matouš 18:19).
2) Nenechali se zastavit davem. Dav měl svůj vlastní plán. Někteří z nich byli zvědaví, jiní kritičtí a další byli upřímní hledači. Abys své milované mohl přinést k Ježíši, budeš muset překonat cokoliv a kohokoliv, kdo ti bude stát v cestě.
3) Rozebrali střechu. Stůj na Božích zaslíbeních, pozvedni hlas v modlitbě, "rozeber střechu", jestli musíš, ale nevzdávej se. Ježíš je nezklamal, a nezklame ani tebe. Je těžké nést břemeno druhého člověka, ale když dodržíš svou část dohody, Bůh dodrží tu svou. Nepoddávej se únavě nebo malomyslnosti. Nepřestávej, dokud je nedoneseš k Ježíši.
Zdroj:spkd.cz

Přestaň kontrolovat

21. května 2015 v 16:30
"Láska … nehledá svůj prospěch…" 1. Korintským 13:5
Na jednom letním táboře probíhala diskuse o stvoření a jedno dítě se zeptalo: "Jestli má všechno nějaký smysl, proč tedy Bůh stvořil jedovatý břečťan?" Druhé odpovědělo: "Protože ví, že jsou věci, od kterých bychom se měli držet dál!"
Jenže pokud máš o věcech pochybnosti a necháš se ovládat svou přirozeností, není snadné držet se dál. Bible přikazuje: "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem" (1. Mojžíšova 2:24). Všimni si slov "stanou se". "Opustit" je snadné, ale "stát se" je obtížná věc. Vyžaduje to lásku, trpělivost, laskavost a tvrdou práci. Ježíš řekl: "Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!" (Jan 14:27). Děláš to pro sebe! Nauč se pouštět věci a pracuj na rozvíjení ovoce Ducha ve svém životě.
"Pustit" neznamená, že ti má být všechno jedno; znamená to jenom dovolit druhým, aby se učili svým vlastním způsobem a prostřednictvím svých vlastních zkušeností. Předpokládá to soustředit se na Ježíše, místo být posedlý chováním druhého člověka. "Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá" (Izajáš 26:3). Zaměř své myšlenky na Boha, ne na druhé. "Pustit" znamená "zajímat se" místo "pečovat". Znamená to vystoupit ze středu a nesnažit se ovlivňovat výsledek manipulací, posuzováním, neustálým rýpáním, nadáváním, hádáním se, kritizováním nebo usměrňováním. Znamená to procházet každým dnem s Boží pomocí a radovat se z každého okamžiku. Znamená to uvědomit si, že jediný člověk, kterého můžeš "změnit", jsi ty sám. Znamená to méně se bát a víc důvěřovat. To je jediný způsob, jak být šťastný.
Zdroj:spkd.cz

"FTT"

20. května 2015 v 17:42
"Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti." Jan 10:10
Psychologové definovali jeden z největších dnešních problémů v oblasti duševního zdraví. Nazývají to "FTT" (failure to thrive), "neprospívání". Je to problém, který rychle narůstá. Když jej máš, jsi sice stále schopen fungovat, ale ztrácíš pocit smyslu a naděje. FTT není duševní choroba; je to absence duševní, duchovní a emocionální vitality. Ve starověkých seznamech smrtelných hříchů se takový stav nazýval "acedia", což znamená "únava duše a neschopnost radovat se ze života". Proto se Ježíš podíval na zástup lidí, kteří žili v nefunkčních manželstvích, pracovali v zaměstnáních bez perspektivy a žili v pocitu vnitřní netečnosti, a řekl: "Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti" (Jan 10:10). Ezechiel viděl ve vidění údolí plné suchých kostí. To byla konečná fáze FTT. Bůh se ho zeptal: "'… mohou tyto kosti ožít?' Odpověděl jsem: 'Panovníku Hospodine, ty to víš'" (Ezechiel 37:3). Bůh to opravdu věděl: oživil je. Stejně může oživit i tebe a může způsobit, že budeš prospívat.
Talmud učí, že každé stéblo trávy má svého anděla, který se nad ním sklání a šeptá mu: "Rosť, rosť!" Pavel řekl, že z Krista vyrůstá celé vykoupené společenství "… pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno" (Efezským 4:16). Tvá prosperita ale není jenom pro tebe. Bůh chce, aby se ti dařilo tak, že lidé kolem tebe budou povzbuzení, budou vysazovat zahrady, skládat hudbu, pomáhat nemocným, a firmám se bude dařit tak, jak by se jim jinak nedařilo.
Takže se zastav a vyznej: "Ať žije člověk, kterého Bůh naplánoval, po jakém touží a jakým určil, že se stanu!"
Zdroj:spkd.cz

Boží vůle pro tebe (4)

19. května 2015 v 14:56
"V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: 'Ten, kdo je plní, z nich bude žít.'" G­alatským 3:12, B21
Abys mohl naplnit Boží vůli pro svůj život a stát se člověkem podle Boží vůle, musíš se vypořádat s "já", které se bojí toho, kým tě Bůh chce mít.
Většina lidí ztotožňuje duchovní zralost se snahou dodržovat biblická pravidla. Pokud si však myslíš, že Božím cílem je vybudovat následovníky pravidel, duchovní růst ti bude připadat spíš jako povinnost než jako touha tvého srdce. Pavel o tom napsal: "V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: 'Ten, kdo je plní, z nich bude žít'" (Galatským 3:12, B21). Přísné dodržování pravidel a nařízení formuje povýšeného člověka, který potlačuje touhy a kontroluje emoce. Bible varuje: "Litera zabíjí, ale Duch dává život" (2. Korintským 3:6).
Mezi dodržováním pravidel a následováním Ježíše je velký rozdíl. Nemůžeš následovat Krista, aniž bys usiloval o "opravdové srdce". Ježíš neřekl: "Přišel jsem, aby mé ovce mohly dodržovat pravidla." Řekl: "Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti" (Jan 10:10).
Duchovní růst znamená směřovat k nejlepší Boží verzi sebe samého. Dokud to nepochopíš, budeš mít strach z otázek, jak vypadá tvůj duchovní život. Neodbytný pocit viny a lži tě bude nutit, abys řekl: "Nic moc. Není to tak dobré, jak by to mělo být." Lidé mají sklon hodnotit své duchovní zdraví podle vnějšího chování a náboženských postupů. Například se posuzují podle toho, jak brzy ráno vstanou, aby četli Písmo a modlili se, nebo podle toho, kolik času tráví s Bohem či jak často chodí do církve. To ale nejsou věci, které skutečně způsobí tvůj duchovní růst. Jde o tvůj vztah s Kristem, ne o dodržování pravidel!
Zdroj:spkd.cz

Boží vůle pro tebe (3)

19. května 2015 v 14:55
"… abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé." Ří­manům 12:2
Abys mohl naplnit Boží vůli pro svůj život, budeš se muset vypořádat s tím, kým tě chtějí mít druzí.
Tvůj nadřízený chce, abys byl produktivnější. Kamarádi z fitcentra chtějí, abys byl fyzicky zdatnější. Tvoje banka chce, abys u ní měl větší dluh. Vypadá to, že všichni mají pro tebe nějaký plán, a pokud budeš trávit život tím, že se budeš snažit naplnit všechna jejich očekávání, nikdy nebudeš svobodný. Milovat lidi někdy znamená zklamat je. Snažit se být člověkem, jakým tě chtějí mít druzí, znamená žít velmi povrchním způsobem života. Nikdo ti přesně neřekne, jak se máš změnit, protože to ví jenom Bůh. Nevíš to dokonce ani ty sám, protože jsi sám sebe nestvořil. Milovat někoho znamená toužit a pracovat na tom, aby se dotyčný stal nejlepším možným, jakým může být. Jediná bytost v celém vesmíru, která to může s lidmi udělat, je Bůh.
Bůh na rozdíl od lidí nemá žádný skrytý plán nebo nenaplněné potřeby, o kterých by doufal, že mu s nimi pomůžeš. Ví, jak vypadá nejlepší verze tvého já. Těší ho už jen samotná myšlenka na to a dělá všechno pro to, aby ses takovým stal. V Bibli stojí: "Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha…" (Římanům 8:28). To znamená, že Bůh v každém okamžiku pracuje na tom, aby ti pomohl stát se tou nejlepší verzí sebe samotného. Teprve až se rozhodneš být šťastný jako člověk, kterým tě Bůh chce mít, budeš skutečně svobodný. Na tom Bůh každý den pracuje.
Zdroj:spkd.cz

Boží vůle pro tebe (2)

17. května 2015 v 11:24
"Plnit, Bože můj, tvou vůli, je mým přáním…" Žalm 40:9
Při objevování a naplňování Boží vůle pro svůj život se musíš vyrovnat s tím, co si myslíš o tom, kým bys mě být. Srovnávání se zabíjí duchovní růst.
Například matka tří malých dětí slyší pastora, jak káže o křesťanech, kteří vstávají každý den za úsvitu, aby strávili hodinu v tichu s Bohem. Ona by opravdu moc ráda měla hodinu času v tichu - kdykoliv! Jenže děti s ní nespolupracují! Takže si z kázání odnese to, že jako křesťanka nesplňuje normy. Zabývá se duchovním srovnáváním, žije v pocitu viny a nedochází jí, že láska, kterou dává svým dětem, se počítá jako duchovní aktivita. Ani ji nenapadne, že možná slouží Bohu věrněji než někdo, kdo zanedbává rodinu kvůli tomu, aby se každé ráno v tichu hodinu modlil.
Nebo jiný příklad: společenský, spontánní muž si vzal ženu, která miluje samotu. Když je sama, cítí se dobře. Jenže když dojde na modlitby, on si připadá neschopný, protože jemu nevyhovuje být sám. Zdá se mu, že jeho radost a ochota sloužit druhým nic neznamenají, že míra lásky, kterou jim dává, neformuje jeho duši a netěší Boha.
"Měl bych" jsou určitě důležitá slova; pokud ale jde o duchovní růst, Bůh nechce, abys ho poslouchal jenom proto, že "bys měl". Stvořil tě tak, abys chtěl najít jeho plán pro svůj život, aby ses dostal do místa, kde budeš moci říci: "Plnit, Bože můj, tvou vůli, je mým přáním…" (Žalm 40:9).
Zdroj:spkd.cz

Boží vůle pro tebe (1)

17. května 2015 v 11:23
"Nauč mě plnit tvou vůli…" Žalm 143:10
Když přemýšlíš o Boží vůli pro svůj život, začni tím, jestli nepředstíráš, že jsi někým jiným, než doopravdy jsi. Jestli víš, že konáš Boží vůli, můžeš odložit masku. Nemusíš přesvědčovat lidi, že jsi důležitý, a potají se bát, že nejsi. Nikdo není nudnější a více zneklidňující než člověk, který se ohání svými známostmi, aby udělal dojem.
Jeden čerstvě povýšený nadporučík toužil zapůsobit na své podřízené. Když do jeho kanceláře vstoupil mladý vojín, předstíral proto, že telefonuje s generálem. "Ano, pane generále. Můžete se na mne spolehnout, pane!" řekl a prásknul sluchátkem. Otočil se k vojínovi a zeptal se ho, co potřebuje. "Jenom jsem vám přišel zapojit telefon, pane."
Předstírat, že jsi někým, kým nejsi, je těžká práce. To je důvod, proč se cítíš tak unavený po první schůzce, po pracovním pohovoru nebo poté, co jsi s lidmi, kteří očekávají, že budeš působit určitým dojmem. Ve tvém nitru je prostý člověk. Je to velká úleva, když se nemusíš tvářit pokorněji, než jak pokorný ve skutečnosti jsi, když nemusíš předstírat, že se modlíš víc, než se modlíš, nebo že víš o Bibli víc, než ve skutečnosti víš. Dobrou zprávou je, že před Bohem nikdy nic předstírat nemusíš; skutečná zlomenost ho těší víc než duchovní předstírání. Abys naplnil jeho vůli a stal se takovým člověkem, jakým tě chce mít, musíš být poctivý v tom, kdo skutečně jsi. Žalmista se modlil: "Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!" (Žalm 143:10). Proto buď tím, kým skutečně jsi. Když to uděláš, Bůh se postará o zbytek.
Zdroj:spkd.cz

Tvůj každodenní čas s Pánem (3)

12. května 2015 v 17:45
"Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce…" Žalm 139:23
Zde jsou další dva důvody, proč je důležité každý den trávit čas o samotě s Bohem:
1) Potřebuješ si v životě udělat duchovní inventuru. David se modlil: "Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej! Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!" (Žalm 139:23-24, B21). Všimni si slov "mé myšlenky" a "cesty škodlivé". Od těchto dvou oblastí začíná duchovní inventura, když jsi v Boží přítomnosti. Rosteš denně v duchovní oblasti? Hromadíš si v životě nevyznané hříchy? A jak je to s tvými postoji? Abys mohl sám sebe uvidět z Božího pohledu, musíš si tyto otázky klást v jeho přítomnosti a poctivě na ně odpovídat.
2) Potřebuješ každý den odevzdat Pánu. Autor Přísloví napsal: "Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky" (Přísloví 3:5-6). Sdílej se s Bohem o svém časovém plánu, pros ho, ať tě vede ve tvých každodenních aktivitách, a pozměň je tak, jak je potřeba. Pros ho, aby ti pomohl lépe zacházet s časem, abys toho byl schopen udělat víc (viz Žalm 90:12). Pros ho, aby ti pomohl rozlišit mezi tím, co je skutečně důležité a co ne (viz 1. Korintským 10:23). Každý den svého života budeš muset jednat se dvěma věcmi: s problémy a příležitostmi. Bůh ti dá potřebnou perspektivu a pomůže ti, abys mohl obojí zvládnout. Budeš se divit, o kolik budeš efektivnější a výkonnější, když budeš trávit čas s ním.
Zdroj:spkd.cz

Tvůj každodenní čas s Pánem (2)

11. května 2015 v 17:55
"Slepé povedu cestou, již neznají…" Izajáš 42:16
Dalším cílem tvého každodenního času s Pánem by mělo být vedení. Bez Božího vlivu jsi vydán na milost a nemilost svých vlastních nápadů, a to by tě mělo opravdu z hloubi srdce znepokojovat!
Žalmista napsal: "Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe" (Žalm 25:4-5). Bůh řekl ústy proroka Izajáše: "Slepé povedou cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím" (Izajáš 42:16).
Cesta, po které se vydáš, určuje tvůj cíl. Proto, než se rozhodneš pro určitý směr, mluv s Bohem. Nebuď ale překvapen, když tě povede cestou, kterou neznáš. Musíš mu důvěřovat, že ví, co dělá.
Blaise Pascal řekl: "Všechny lidské problémy pramení z toho, že člověk není schopen chvíli sám v klidu sedět." Musíš si v této uspěchané době udělat čas a zpomalit, sebrat své myšlenky, vyhodnotit, co se kolem tebe děje, a nechat se nasměrovat od toho, jenž zná konec už od začátku (viz Izajáš 46:10). Ježíš poslal učedníky, aby si odpočinuli a fyzicky i duchovně se zotavili (viz Marek 6:31). V Bibli vidíme, že "… v soukromí svým učedníkům všecko vykládal" (Marek 4:34). Určité věci ti Bůh vysvětlí jen tehdy, když si uděláš čas být s ním sám.
Zdroj:spkd.cz

Tvůj každodenní čas s Pánem (1)

10. května 2015 v 19:40
"Splň své slovo svému služebníku, jenž je ti oddaný…"  Žalm 119:38, přel. z angl.
Slovo "oddanost" vyjadřuje naprostý závazek vůči někomu; znamená to věnovat druhému svůj čas a pozornost, radovat se z jeho přítomnosti, snažit se mu udělat radost a postavit ho na přední místo ve svém životě. Přesně to by mělo být cílem tvého každodenního času s Pánem. Jsou zde ale dvě nástrahy, na které je dobré dávat si pozor a vyhnout se jim:
1) Sobectví. Bůh zaslíbil, že ti požehná. Jestli ale usiluješ o jeho požehnání, místo abys budoval vztah s ním, budeš zaměřený víc na sebe než na Krista. Pravda je taková, že se můžeš modlit, kolik chceš, ale Bůh ti určité věci nedá, dokud nebudeš dostatečně zralý, abys je zvládnul. Abraham si nic v životě nepřál víc, než mít syna. Bůh mu ho dal. Přesto, když pak Bůh požádal, aby tohoto syna přinesl jako oběť, Abraham neváhal. Dokázal, že nic a nikoho nemiluje tolik jako Boha. Proto mu Bůh zaslíbil, že mu požehná a rozmnoží všechno, co vlastní (viz 1. Mojžíšova 22:17). Abraham se stal jedním z nejúspěšnějších mužů své generace, ale to, co ho doopravdy proslavilo, byla skutečnost, že Bůh o něm mluvil jako o svém "příteli" (viz Izajáš 41:8).
2) Příliš velká zaneprázdněnost. I když jsi zaměstnaný prací pro Boha, jedním z nebezpečí je, že si neuděláš čas na to, abys ho uctíval. Žalmista řekl: "Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu" (Žalm 29:2). "Přiznejte slávu jeho jména" znamená, že je hoden slávy. Jan viděl v nebi zástupy, jak chválí Boha a zpívají: "Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc…" (Zjevení 4:11). Proto začínej svůj každodenní čas s Pánem slovy: "Pane, jsem zde, protože si zasloužíš být uctíván a vroucně milován."
Zdroj:spkd.cz

Pronikni do Božího Slova

10. května 2015 v 19:38
"A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." Jan 1:14
Po celé starozákonní období Bůh běžně k lidem mluvil. Ve třiceti devíti knihách Starého zákona jim dal pokyny a zaslíbení včetně podmínek. Někteří lidé tomu, co říkal, rozuměli, jiní ne. Někteří se s různou mírou úspěchu snažili podle toho žít, zatímco jiní to odmítali a rozhodli se dělat, co sami chtěli. Potom Bůh udělal něco opravdu neuvěřitelného: "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy" (Jan 1:14). Ježíš byl živým Božím Slovem! Jan nám říká: "… to Slovo bylo Bůh" (Jan 1:1). To znamená, že čím víc pronikneš do Slova a čím víc ho necháš proniknout do sebe, tím víc Boha budeš mít v sobě.
Možná máš pocit, že ti někdy čtení Bible nic moc nedává. Rada pro moudré zní: když začínáš studovat Bibli, nesnaž se v ní najít novou pravdu, kterou nikdo před tebou neobjevil. Čti s postojem: "Pane, co mi chceš říct?" Problém většiny z nás nespočívá ve výkladu obtížných pasáží; problémem je poslechnout a řídit se těmi pasážemi, kterým rozumíme! Boží Slovo nám poskytuje dvě věci:
1) Ochranu. Žalmista řekl: "Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život" (Žalm 119:92-93).
2) Směr. "Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku" (Žalm 119:105).
Potřebuješ znát směr? Potřebuješ ochranu? Pronikni do Božího Slova.
Zdroj:spkd.cz

Modlitba musí být tvou prioritou (3)

8. května 2015 v 18:54
"… je třeba stále se modlit a neochabovat." Lukáš 18:1
Kdyby někdo ohrožoval tvůj domov nebo společenství, nebránil bys je? Ony ale pod útokem jsou, jenom nepřítel je neviditelný. Pavel řekl, že lví podíl zodpovědnosti za zastavení těchto útoků leží na křesťanských mužích. "Chci tedy, aby se muži ve shromáždění modlili…" (1. Timoteovi 2:8). Slovo "muži" zde neznamená obecný pojem pro lidskou rasu nebo člověka. Jsou zde skutečně míněni muži. Neznamená to ale, že modlitba je určená pouze mužům. Modlit se musí všichni křesťané. Ani to neznamená, že modlitba je jediná věc, kterou máme dělat. Je to ale první věc, kterou bychom měli dělat!
John Bunyan řekl: "Pokud ses modlil, můžeš dělat víc, než se jen modlit; pokud ses ale nemodlil, nemůžeš dělat nic jiného, než se modlit." Jakub řekl: "Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého" (Jakub 5:16). Všimni si slova "spravedlivého". Každý věřící je oblečen do Kristovy spravedlnosti. To znamená, že jsi před Bohem ve správném postavení. Existují dva druhy spravedlnosti: poziční a praktická. Svou spravedlnost musíš denně žít, zatímco necháváš Ducha svatého, aby tě očišťoval, naplňoval a používal si tě. Stejně jako nechceš pít ze špinavého šálku, Bůh nechce slyšet modlitby křesťana, jehož život je zanesený odpadky. Modlitba, na jakou Bůh odpovídá:
1) Přichází z čistého srdce.
2) Má naléhavost a intenzitu, které ukazují, že to není jen pár přání, která jsi vyslovil, abys vyzkoušel, kterých z nich si Bůh všimne.
3) Je v souhlasu s Božím Slovem a jeho záměry.
4) Přichází z nerozpolceného srdce, protože: "Kdo pochybuje … Ať si … nemyslí, že od Pána něco dostane…" (Jakub 1:6-7).
Zdroj:spkd.cz
 
 

Reklama