Hluboká propast

24. října 2013 v 6:00 |  Zamyšlení

Hluboká propast

Jeden můž byl pořád s něčím nespokojen, stále mu něco vadilo na lidech kolem a ustavičně si stěžoval na Boha: "Proč by měl každý nosit svůj kříž? Copak se tomu nedá vyhnout? Už mám těch ksždodenních trampot opravdu dost."
Dobrý Bůh mu odpověděl snem.
V tom snu byl pozemský život lidí jako nekonečné procesí. Každý člověk nesl na zádech kříž. Šli pomalu, krok za krokem, ale stále dál.
V nekonečném průvodu kráčel i onen muž a nesl svůj vlastní kříž. Pak si všiml, že kříž je příliš dlouhý, a proto se mu šlo tak těžko.
"Stašilo by o kousek ho zkrátit, trmácel bych se mnohem méně," pomyslel si.
Posadil se na obrubník a rychle kus kříže uřízl. Hned se mu šlo snadněji a mohl jít rychleji. Bez velké námahy došel až k místu, kam, jak se zdálo, celý průvod směřoval.
Na tom místě se rozkládala propast - široká průrva, za kterou začínala "země velkého štěstí". Byl na ni nádherný pohled.
Ale nebyl tam ani most, ani lávka. A přece přes ni lidé přecházeli.
Každý si sundal kříž z ramene, položil ho přes propast a přešel na druhou stranu.
Jako by ty kříže byly udělány na míru. Sahaly přesně od jednoho srázu propasti ke druhému.
Přešli všichni. Jen on ne. Svůj kříž si zkrátil a ten teď nedosahoval na druhou stranu propasti. Muž se rozplakal a zoufale naříkal: "Kdybych to jenom věděl..."
Ale to už bylo pozdě a nářek mu nepomohl.

"Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne." Matouš 16:24
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.