Bez starosti

21. září 2012 v 7:30 |  Zamyšlení

Bez starosti


Vlak zastavil v jedné malé vesnici a do mého kupé přistoupil malý,
asi šestiletý chlapec.
Slušně pozdravil a posadil se k oknu naproti mně.
Choval se nenuceně a se zájmem pozoroval krajinu,
kterou jsme projížděli.
Nakonec jsem se svého malého spolucestujícího zeptal:
"Jezdíš často vlakem?"
"Ano," odpověděl.
Jeli jsme spolu už více než hodinu.
Přejeli jsme po dvou vysokých mostech přes údolí
a projeli jsme velmi dlouhým tunelem. Na chlapci nebyla vidět žádná bázeň.
Stále spokojeně vyhlížel z okna.
Ještě jednou jsem ho oslovil:
"Ty se vůbec nebojíš cestovat sám vlakem?"
Chlapec na mne udiveně pohlédl:
"Čeho bych se měl bát? Tatínek je strojvedoucí a řídí naši lokomotivu. Celou trať dobře zná. Na příštím nádraží mu končí služba a půjdeme pak spolu domů na večeři."

Nebylo divu, že se hoch choval bezstarostně. Seděl ve vlaku, který řídil jeho otec. Důvěřoval svému tatínkovi, že ho bezpečně doveze až domů.


,,Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích,
který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,
s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.
Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž,
nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu."
Židům 12,1-2


zdroj: http://www.dobrejitro.cz/
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.