Zamyšlení - Emi

25. října 2011 v 20:24 |  Zamyšlení dorostenců
Dorost 14.10. 2011

Máš v puse jazyk nebo oheň?

Dostala jsem za úkol se s vámi podělit o své pozitivní i negativní zkušenosti ohledně používání jazyka - mluvení. Pomocí mluvení můžeme vyjádřit své myšlenky, pocity, nálady…můžeme komunikovat s ostatníma, sdělovat informace atd. Jazyk je dobrá věc, ale záleží na tom, jakým způsobem ho kdo používá. V naší rodině jsme od malička vedeni k tomu, že se neslušně a vulgárně prostě nemluví. Když jsme byli malí a přišla k nám nějaká návštěva, třeba kamarádka, a mluvila nějak neslušně, tak naše mamka vždy řekla: ,,V našem domečku se takhle nemluví". A díky tomu jsme se to tak naučili a v naších ,,slovnících" se neslušná a vulgární slova neobjevují. Myslím, že takhle by to v životě věřícího člověka mělo být a tak je to správně. Ale vím, že někteří křesťané mají s tím problémy, protože jsou ovlivňovaní okolím. Špatný kolektiv třeba ve škole může hodně změnit nás a taky náš jazyk. Je moc smutné, když znáte někoho kdo je věřící, chodí do kostela a na dorost a přitom ve škole se chová jako každý jiný a někdy třeba i mluví vulgárně a nadává učitelům. Já myslím, že my křesťané bychom se právě v tomto měli odlišovat od ostatních a mělo by být na nás poznat, že jsme věřící.

Naučila jsem se, že slovy můžu druhé lidi potěšit i povzbudit, nebo je rozveselit a pochválit. Slovy můžu někomu projevit lásku. Na druhou stranu jsem se naučila, že i malým slůvkem mohu druhému člověku více ublížit a způsobit bolest, než kdybych mu dala facku. Proto je dobré se zamyslet,než něco vyslovím.

Měla jsem taky problém s dodržováním slova. Často se mi stávalo, že když mě třeba taťka požádal, abych mu pomohla, tak jsem se na něco vymluvila a řekla ne, protože se mi nechtělo. Bylo mi to potom líto, a měla jsem výčitky svědomí. Začala jsem se za to modlit a prosila jsem Boha,aby mi nějak pomohl. Takže když jsem se ocitla v té situaci, že mě taťka o něco požádal ještě pořád jsem řekla ne, ale vždy se mi zničehonic vybavil jeden příběh z Bible. Bylo to o dvou synech, které otec poprosil aby šli pracovat na vinici. Jeden z nich řekl ANO, ale nešel a druhý řekl Ne, ale přesto šel pracovat. Takže když jsem taťkovi řekla, že nepřijdu, šla jsem. Přišla jsem mu pomoct a on s úsměvem řekl: ,,Já jsem věděl, že přijdeš." A teď už s tím, díky Bohu, který mi pomáhá, nemám problém. Vím, že na mně útočí satan, který mi našeptává, abych řekla NE, ale já stojím na straně vítězů a proto řeknu ANO a pak to dodržím. A to bych ráda přála i vám. Snažte se svou řečí odlišovat od ostatních, být pro ně příkladem a snažte se dodržovat své slovo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.