Příběh - Nová rodina

31. května 2011 v 15:25 |  Zamyšlení

Příběhy lidí, kteří Ježíše poznali osobně

Pavel Sysala
Když mi byly tři nebo čtyři roky, začala mít máma problémy s mým otcem, který pil, málo pracoval a celou výplatu propil. Sama se o mě nemohla postarat, a tak mě dávala k sousedům. Nakonec mě sociálka odebrala a strčili mě do dětského domova, kde jsem strávil další tři roky života. Měl jsem i možnost být v náhradní rodině, ale to byl nevydařený pokus.

V sedmi letech jsem byl v nemocnici na operaci a tam si mě všimla jedna paní, která zjistila, že mě nikdo nechodí navštěvovat. A když se dozvěděla, že jsem z dětského domova, adoptovala si mě. Jenže po nějaké době mě začala fyzicky napadat a jako osmiletý kluk jsem se naučil utíkat z domova. Vrátil jsem se tedy podruhé zpět do toho samého "děcáku".

V jedenácti se naskytla další příležitost mít novou rodinu, ale mé zkušenosti mi říkaly ne, přestože jsem po ní vnitřně toužil. Tentokrát jsem měl možnost se s touto rodinou trochu poznat, a pak se svobodně rozhodnout. Bylo to velice těžké… Nejdřív jsem by rozhodnutý pro adopci, pak chvíli před soudem jsem řekl ne, protože moje zkušenosti mi říkaly: "Nedělej to." Nakonec jsem se rozhodl pro variantu "ano" a přestěhoval se z Moravy do Starého Kolína.

Rodiče byli věřící a věděli, že něco o Bohu vím, protože předešlá rodina byli Svědkové Jehovovi. Ve 13 letech jsem odevzdal svůj život Bohu. Pak jsme se po dvou letech přestěhovali do beskydských Janovic. Do mých zhruba 17 let probíhal můj život celkem v pořádku. A pak ejhle, přišla střední škola. Se svými kamarády jsem se zařadil mezi "měšťáky" a podle toho to začalo vypadat. Toužil jsem po zábavě a užít si trochu života. S tím ale začaly problémy doma, ke kterým jsem se stavěl flegmaticky, jednoduše jsem si jel svoje. Odešel jsem ze školy a utekl z domova. Pak jsem se s rodiči domluvil, že budu bydlet na internátě, protože doma jsem bydlet nechtěl a rodiče zase nechtěli, abych se někde vláčel po kamarádech. A tak jsem nastoupil na učiliště a na internátě jsem vesele popíjel a užíval si života. Z učiliště i z internátu mě nakonec vyhodili. Vrátil jsem se domů, nic jiného mi nezbývalo.

Doma se mi vůbec nedařilo dělat to, co jsem měl, protože jsem nechtěl. Tak jsem se nastěhoval ke kamarádovi a jeho rodičům pod podmínkou, že si dodělám školu. Nastoupil jsem na další učiliště. A samozřejmě to dopadlo špatně. Po roce a půl mě opět vyhodili ze školy a musel jsem odejít i od kamaráda, u kterého jsem bydlel. Zase jsem šel domů, protože jsem nikam jinam jít nemohl. Doma jsem dlouho nevydržel a rodiče už to taky odmítali snášet. Nabídli mi, že mi zaplatí ubytovnu a budeme spolu nějak v kontaktu. Město ale bylo pro mě velkým rizikem, a tak jsem opět utekl a byl na ulici. Bydlel jsem šest měsíců v garáži jednoho kamaráda, kde jsem pil téměř každý den, až jsem si jednou uvědomil, že jsem v koncích. Pochopil jsem, že to už takhle dál nejde. Zavolal jsem taťkovi, aby pro mě přijel, že tentokrát už doopravdy potřebuju pomoc. Dříve jsem ji totiž ani nechtěl a jen jsem to tak na rodiče hrál. Během čtyř dnů, co jsem byl doma, jsem nepil a rozhodl jsem se nastoupit na protialkoholickou léčbu v Teen Challenge. V pondělí 14. listopadu 2005 jsem jel do střediska Teen Chalenge ve Šluknově. Věděl jsem, že je to křesťanské centrum, ale byl jsem rozhodnutý, že s Bohem nechci mít nic společného. Po pár dnech se to změnilo. Boží přítomnost ve středisku mi to nedovolila.

Život tam nebyl jednoduchý, protože žít 24 hodin denně s dvanácti dalšími závislými lidmi je dost náročné. Rozhodl jsem se obnovit vztah s Bohem, protože jsem viděl, že to je to jediné, co mi může opravdu pomoci. Někdy jsem to chtěl zabalit, ale věděl jsem, že bych se vrátil zpátky do života, který už nechci žít, a tak mi nezbylo nic jiného, než bojovat. Po osmnácti měsících, 20. května 2007 jsem úspěšně dobojoval a dokončil program. Dostal jsem možnost v Teen Challenge zůstat a nastoupit program pro budoucí pracovníky. Mám na starosti výrobu keramiky i běžné denní služby ve středisku. Mám kde bydlet, co jíst, práci, která mě baví, chodím do školy, kde se učím, jak pracovat se závislými lidmi - poradenství, studium atd… Díky Bohu budu za chvíli končit i tento program. Mám skvělé vztahy s rodinou. Můj život nabral nový směr a tím je Ježíš Kristus.
Každý den s něčím bojuju, ale rozhodl jsem se nevzdat se, protože vím, že v tom nejsem sám a že to má smysl. Chci vás povzbudit, abyste bojovali a využili váš život podle Boží vůle.

zdroj: http://www.znateho.cz/
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.