Boží soud - povídka

3. dubna 2011 v 13:20 |  Zamyšlení

Soud

Ve velkém Božím sále bylo ticho. Ježíš seděl v křesle a na očích měl černé brýle. Čekal na další duši, která přicházela k poslednímu soudu. Ježíš nepotřeboval žádné poznámky, nemusel nahlížet do notebooku. Vždycky znal Josefa Nováka, věděl o něm všechno. Sledoval jeho život a snažil se mu pomoci.
Marně.
Naděje byla stále menší.

Josef Novák
Vyrostl ve věřící rodině na pomezí Čech a Moravy. Měl dvě sestry a bratra. Vychodil základní školu, vystudoval průmyslovku, odbyl si dva povinné roky vojny, oženil se, měl tři dcery. Nekouřil, nepil, pouze příležitostně. V kolektivu byl oblíben. Děti vedl řádně a platil za dobrého katolíka.
Při jedné služební cestě se dopustil nevěry s kolegyní z práce. Když mu dotyčná sdělila, že je v jiném stavu, velice tvrdě se jí pokusil donutit k potratu. Před manželskou se všechno do poslední chvíle pokusil utajit. Když už nevěděl jak dál, fyzicky ji napadl a vážně ji zranil. U soudu vyvázl s podmínkou, žena i s dětmi ho opustila. Začal pít. Několikrát se opil i v práci a opilý jezdil i autem. Pak způsobil dopravní nehodu, při které zabil čtyři lidi. Utekl z místa nehody. V nedalekém lese se oběsil.

Josef Novák vešel do sálu a nejistě se rozhlížel. Instinktivně se držel blízko dveří, pak přešel do stínu v koutě. Očividně chtěl být od Ježíše co nejdál. Josef byl stále nervóznější a popuzenější.

Proč se na mě tak strašně zlobíš, Josefe?

"Zlobím? - já tě nenávidím! Vždycky jsi byl nade mnou jako hlídač, nesměl jsem udělat nic špatně! Ty jsi láska? Jaká láska - mocný a spravedlivý soudce - to teda určitě! Proč jsi mě stvořil, když jsi věděl, co se stane? Proč se mi tohle všechno muselo stát?"

Měl jsi svobodnou vůli. Vždycky ses mohl rozhodnout mezi dobrem a zlem!

"Jak jsem se měl rozhodovat? Byl jsem jako pokusná myš v bludišti - uprostřed je sýr a já tam musím najít cestu. Můžu se svobodně rozhodovat, jak chci - stejně nemám na výběr - udělám to, co chceš - je to špatně. To je svoboda a svobodná vůle?"

Obviňuješ mě?

"Samozřejmě! Tohle všechno se nemuselo stát! Proč jsi mě neuchránil před pokušením v tom hotelu, nedal jsi mi sílu odolat? - pak jsi mě ještě potrestal tím děckem!

Josefe, Josefe...proč ti mám připomínat, že se ti ta žena líbila? Kolikrát jsi na ni myslel, a tajně si ji prohlížel? Proč jsi na ni zaklepal, pozval jí na skleničku do baru a pak s ní šel do pokoje...

"Dost...Dost! Tohle nebudu poslouchat! Kdybys chtěl, mohl jsi mě zastavit!"

Vyčítáš mi, že jsem neudělal zázrak? Že jsem neudělal nic když jsi bil svou ženu Marii? Že jsem nezabránil té nehodě a nechal tě oběsit?

"Anoo" Takhle si nepředstavuju laskavého Boha. S tebou nechci mít nic společného. Než takovýhle Bůh, tak raději žádný!"

Josefe... Bolí mě, co mi vyčítáš. Kdybych dělal jeden zázrak za druhým, byl bys doopravdy jen cvičená myška, uvězněná v bezvýchodném kruhu. Stvořil jsem tě jako svobodnou bytost... Stále jsi v mém srdci... Ale ty sám se bouříš a nechceš mě slyšet!

"Nechci a nebudu! Nech mě být "Nemám tě rád. Nenávidím tě. Nechci tě!"

Josef se vtiskl až do tmavého kouta. Byly tu dveře - temné a těžké jako osud. Na druhé straně sálu byly druhé dveře - zlaté a jasné, vycházelo z nich světlo. Od temných dveří se plížila temnota a stíny. Josef náhle nesmírně zatoužil vejít do těch zlatých dveří - ale to by musel kolem Ježíše. Odhodil tu myšlenku. Rozhodl se.

"A mimochodem - v těch černých brýlích vypadáš jako pitomec. To..." Zarazil se v půli vět. Ježíš zvedl ruku a brýle sundal. Josef Vytřeštěně zíral. Slova mu zamrzla na rtech. Pochopil, ale stíny kolem nohou ho již pevně držely. A tak jen stál a díval se.

Díval se do oteklých, zanícených, do krve vyplakaných Ježíšových očí.


zdroj: liter.cz
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.