Zamyšlení Emi :)

28. března 2011 v 17:52 |  Zamyšlení dorostenců
Zamyšlení na dorostě 18.3. 2011

Na co je dobré sebeovládání?

Nejdříve jsem si vypsala co to je vůbec sebeovládání. Myslím si, že sebeovládání znamená zvládání svých pocitů tak, abychom se chovali přiměřeně okolnostem. Sama se musím přiznat, že je to někdy těžké se ovládnout, protože když má člověk vztek a je naštvaný, je až neuvěřitelné pochopit čeho je schopný a zvlášť v pubertě. Třeba před dvěma dny jsem se dost pohádala s mamkou, a prostě jsem se nedokázala ovládnout. Dala mi totiž zákaz počítače na jeden týden, protože jsem ji teď moc nepomáhala a nedávala jsem nádobí do myčky. Byla jsem opravdu naštvaná a hádala jsem se s ní kvůli tomu...
....

Ale potom jsem odešla a šla se vybrečet do polštáře a vynadávat jak je ten svět nespravedlivý a proč zrovna já..a že jsem blbá atd. Tohle vždycky pomáhá, když se vyřvu do svého polštáře, ale proč by se nešlo uklidnit ještě předtím než bych musela odejít a urazit se a říct mámě těch pár nepěkných věcí a tím ji ublížit? Je to někdy opravdu těžké. Každý z nás určitě tyto situace zná a tak se všichni musíme toho sebeovládání učit. Když jsem tak ještě přemýšlela o tom kdy jsem se opravdu dokázala ovládat tak mě napadlo jen jedno. Bylo to po xcampu… Ten xcamp mě fakt změnil, byla jsem pořád šťastná radovala se ze všeho ráda jsem se modlila a četla z Bible a hlavně jsem měla klid v duši. Nějak jsem se nerozčilovala. Když mě něco naštvalo dokázala jsem se ovládnout a nevybuchnout. Prostě jsem se nadechla a klidným hlasem o tom diskutovala nebo se snažila tu situaci nějak odlehčit aby nedošlo k hádce. Škoda že ten klid nevydrží tak dlouho…ale je jeden způsob jak se můžu naučit sebeovládat. Můžu o tom říct Bohu a poprosit ho aby mi v tom pomohl, protože to jedině O mi může dát znovu ten klid do srdce. A Bůh si přeje abychom se ovládali. A co mi pomůže k sebeovládání? Např.: Napočítat do deseti. Zhluboka dýchat do břicha. Zkusit na člověku, který mě rozčílil, najít něco pozitivního. Zkusit si člověka, který mě rozčílil, představit v nějaké komické situaci- tohle všechno jsou dobré rady, ale nejlepší je se o to modlit. A když nevím jestli se chovám k lidem správně tak si můžu položit tyto otázky: Jak se obvykle chovám, co dělám, když mám zlost? Jak se obvykle chovám, co dělám, když je mi velmi smutno? Jak se obvykle chovám, co dělám, když pociťuji úzkost? Jak se obvykle chovám, co dělám, když mám z něčeho velikou radost? Umožňuje mi toto chování přiměřeně projevit své emoce, nedusit je v sobě? Je zároveň toto chování společensky přijatelné? Když jsem jen tak ze zvědavostí nakoukla na internet a napsala na google sebeovládání tak mi vyjely samé články o tom jak zlepšit sebeovládání, že je to umění se sebeovládat, samé kurzy sebeovládání a jak se naučit sebeovládání. Takže je zvláštní, že vědci považují sebeovládání za umění. Jsou třeba také jiné druhy sebeovládání: třeba když je někdo závislý na alkoholu, kouření na marihuanu atd. a touží se vyléčit, tak se také musí ovládat aby to prostě nedělali. Chtěla bych vám také říct


příběh, který nám včera říkal pan Firla na náboženství. Bylo to o synu a matce. Ten syn celý život znepříjemňoval lidem život a ubližoval jim svými slovy. Tím co říkal, jak jim nadával a pomlouval říkal samé nehezké věci. Ta jego matka ho vždycky poučovala, že by to dělat neměl, ale on si stejně dělal po svém. A když ta maminka onemocněla a ležela v nemocnici na smrtelné posteli tak její syn za ní přišel a a prosil jí o odpuštění za všechno co dělal, protože si uvědomil že nedělal dobré věci a litoval toho. Maminka mu samozřejmě odpustila,ale také mu řekla, že se on musí omluvit všem lidem, kterým ublížil a potom se na něho už nebude zlobit. A tak syn chodil od domu k domu a omlouval se všem. A když přišel potom zase do nemocnice tak mu maminka dala další podmínku: řekla že se na něho nebude zlobit, když veme roztrhne polštář a všem, ke kterým se nezachoval dobře tak jim má dát jedno pírko na prah jejich domu. Když to syn udělal, tak se s dobrým svědomím, že udělal dobrou práci vrátil k mamince. A ta mu řekla, že teď má zase všechna ta pírka posbírat zpátky. Myslíte si, že to udělal? Tenhle úkol splnit nemohl, protože to je nemožné udělat. Všechna ta pírka odletěla. A tím příkladem nám pan Firla chtěl znázornit to, že i každým špatným slovíčkem můžeme ranit. A naši přátelé nám potom odpustí, ale vždycky zůstane nějaká rána nebo jizva, která zůstane navždy. Ta špatná slova jsou jako to pírko. Můžeme tomu člověku říct, že nás to mrzí a poprosit ho o odpuštění, ale jako to pírko odletí tak i to co jsme udělali se už nedá nikdy vrátit. Proto nepokoušejme důvěru našich blízkých. Důvěra je jako věž z kostek když jí narušíme vždycky spadne jedna kostička…ale špatně se jí zase staví. A může se i stát, že jí zboříme úplně a tím i zničíme důvěru toho člověka k nám a to se už vrátit nedá. Proto si myslím, že sebeovládání je dobré na to, abychom nemuseli ubližovat jiným lidem, které máme rádi.

Galatským 5,19-26 "Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náleží Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.